Praha - Trucovitá princezna Krasomila v oblíbené filmové pohádce okouzlila český národ již v padesátých letech. Energii a kuráž, kterou Alena Vránová propůjčila této filmové postavě, uplatnila od té doby v desítkách dalších rolí na divadle, ve filmu i v televizi. A když jí bylo nejhůř, opravovala chalupy. Třicátého července slaví osmdesátiny.
Pavel Landovský o Vránové prohlašuje, že je přírodní úkaz. Diváci ji znají z filmů Hrátky s čertem, Dovolená s Andělem, Hudba z Marsu či Sólo pro starou dámu. Vytvořila tu typ elegantních a sebevědomých mladých žen, jakož i náročnějších charakterů. Věhlas rozmarné šlechtičny v první české filmové pohádce Pyšná princezna, kterou hrála ještě za studií, ale asi ničím nepřekonala.
Lásku k herectví zdědila rodačka z Prahy po otci, který byl vášnivý ochotník. Členství v Dismanově dětském rozhlasovém souboru jí přineslo i první dětské role na některých pražských jevištích. V prvním ročníku DAMU se vdala za svou velkou lásku - spisovatele Pavla Kohouta. Při natáčení Pyšné princezny se ale příliš zakoukala do krále Miroslava v podání Vladimíra Ráže a s Kohoutem se rozvedla.
Zločin a trest jejích vztahů pak prošel nejen vysokoškolskými schůzemi, ale i mnohými českými divadly. Dramatik Kohout totiž zakomponoval jejich milostný trojúhelník do divadelní hry Dobrá píseň, která se hrála na jevištích celé republiky. Vránová se pak musela veřejně zpovídat ze svého intimního života před mládežnickou komisí.
Poslyšte, Vránová, vy máte na krku rozkošné mateřské znaménko
Po absolvování DAMU přišly dvě sezony v oblastním divadle v Benešově a potom nabídka od Jana Wericha, se kterým natáčela film Hudba z Marsu: „Poslyšte, Vránová, vy máte tady vzadu na krku rozkošné mateřské znaménko. Potřebuju naivku, nešla byste ke mně do divadla?“
Když skončila u Wericha, aby si užila mateřské povinnosti, zakotvila na dlouhá léta v Městských divadlech pražských pod vedením Oty Ornesta. Památná je její Káča v Hrátkách s čertem, Julie v Křehké rovnováze či královna Anna v Richardu II.
Odešla v roce 1992 a začala objíždět republiku s vlastním představením: „Je-li herec na jevišti sám, je to sice v případě diváckého úspěchu veliký pocit uspokojení, ale přece jen je to osamělost přespolního běžce.“
Nějak jsem to vždycky vydupala ze země…
Ani druhé manželství s Rážem, s nímž má Vránová dceru Markétu, jí nevydrželo. V hubených letech koupila starou chalupu a deset let ji sama přestavovala: „Nějak jsem to vždycky vydupala ze země. Třeba jsem ve tři ráno sedla do auta, odjela jsem do jižních Čech, cestou jsem v několika vesnicích nabrala zedníky, dovezla je na stavbu, kde jsem jim vařila. Když skončili, odvezla jsem je zpátky domů, dojela do Prahy a večer šla hrát. Nepřišlo mi to vůbec zatěžko. Hrozně se mi líbilo, že dělám práci, jejíž výsledek je vidět.“
Průběžně se hodně věnuje i dabingu. Zvučný hlas již propůjčila Gině Lollobrigidě, Shirley McLaineové a Judi Denchové. A v roce 2008 jí vynesl Cenu Františka Filipovského dabing slečny Marplové v To je vražda, řekla.
Oblíbili si ji také režiséři televizních seriálů - Byl jednou jeden dům, Chalupáři, Náhrdelník, Ulice, Náves. Od roku 1997 působí Vránová v Divadle Ungelt a za hlavní roli ve hře Bouřlivé jaro získala v roce 1998 Cenu Thálie. Z novější doby hrála ve filmech Díky za každé nové ráno a Vratné lahve.
