Není malého Slovenska, je jen malých Slováků. Variaci na citát připisovaný ruskému divadelníkovi Stanislavskému by si za své motto mohli vzít protagonisté slovenského dokumentu Křehká identita. Režisérka Zuzana Piussi ve snímku představuje svérázný vzorek novodobých národních buditelů, kteří se Slovensku pokouší vrátit sebevědomí a hrdost.
Pojem „národ“ zní dnes především - dle kontextu - buď pateticky, nebo šovinisticky. V Křehké identitě dochází na obojí. A také na trapnost. Většina figur, které si Piussi vybrala do dokumentu, je zřejmě na Slovensku poměrně známá, český divák, pokud tamní dění nijak podrobněji nesleduje, je ale předsudků o nich ušetřen. Přesto se asi nezbaví dojmu, že co je přehnané, bývá podezřelé a že posedlost „slovenským národem“ zavání pozérstvím, naivitou nebo duševním zblouděním.
Nejvýraznější postavou je nacionalistický politik Stanislav Pánis, který má na své kamenné tvrzi nápis „narodit se, žít a umřít v národě“. V dokumentu se mihne ale i navrátivší se emigrant, jenž věnoval miliony na podporu slovenských idejí, nebo náboženské poblouzněnkyně, které se za slovenskými kořeny vydávají až do Albánie a extaticky komunikují se svatým Gorazdem. Předseda Matice slovenské mluví o tom, jak mu genetický test dokázal, že jeho slovenští předci tu byli už před dvaceti tisíci lety, a zasloužilá herečka Eva Kristínová recituje Proglas.
Za úvahami nad vlivem slovenské kojné na vztah Hitlera ke Slovensku, uctíváním Cyrila a Metoděje anebo teorií, že Maďaři jsou vlastně Slováci, poukazuje dokument na opěrné body novodobého slovenského národního buditelství: Velkou Moravu, křesťanskou tradici a „prezidenta prvního samostatného slovenského státu“ Jozefa Tisa. Jen o slovenských dějinách poučenější divák se může zamyslet nad tím, jestli jsou to pro Slovensko dostatečné kořeny.
Slovo „křehká“ v názvu dokumentu nepoukazuje ale jen na to, zda má „slovenská identita“ vůbec na čem stavět (přesněji: jak stabilní je to, na čem ji staví protagonisté filmu), nýbrž zároveň i na vágnost tohoto pojmu v současné době. Na začátku filmu definuje historik identitu jako „to, co někoho dělá tím, čím je“. Čím tedy Slováci na počátku 21. století jsou? Co je tím dělá? Pátrá ve svém dokumentu Piussi. Uspokojivou odpověď ale nenachází.
Snímek Křehká identita (2012) se promítá v českých kinech od 19. září v rámci projektu Současný slovenský film. Kolekce je složená ze tří celovečerních dokumentů (Křehká identita režisérky Zuzany Piussi, Nový život režiséra Adama Oĺhy a Kauza Cervanová režiséra Roberta Kirchhoffa) a dvou celovečerních hraných filmů (Můj pes Killer režisérky Miry Fornayové a Ďakujem, dobre režiséra Mátyáse Priklera).
