Kráčející muž Alberta Giacomettiho došel až do Prahy. Velká výstava přibližuje slavného sochaře

Retrospektivní výstava švýcarského sochaře a malíře Alberta Giacomettiho se otevírá ve Veletržním paláci Národní galerie. Ta ji pořádá ve spolupráci s Nadací Giacometti, od níž si vystavená díla slavného sochaře pronajala. Tvorba autora, která ovlivnila i některé české sochaře, je v tak velké šíři v Česku představena poprvé. Výstava potrvá až do 1. prosince.

Alberto Giacometti žil v letech 1901 až 1966 a stal se jedním z nejproslulejších sochařů 20. století. Jeho umělecký záběr se ale neomezoval jenom na sochařství, také maloval a kreslil. Přátelil se a spolupracoval s Joanem Miróem, Maxem Ernstem či Pablem Picassem.

Rozsáhlá výstava ve Veletržním paláci mapuje vývoj Giacomettiho umělecké tvorby napříč pěti desetiletími. Sleduje její zrání od let umělcova dospívání ve švýcarské Stampě přes avantgardní experimenty v meziválečné Paříži až po její vyvrcholení v jedinečném zobrazování lidského těla, jímž se umělec proslavil nejvíce.

Působivé, až existenciálně naléhavě protáhlé postavy, které Giacometti vytvářel po druhé světové válce, reflektují podle autorů výstavy umělcův cit pro křehkost a zranitelnost lidské bytosti.

Návštěvníci pražské galerie mohou pozorovat Giacomettiho díla jako Kráčející muž, Stojící žena nebo Ženy z Benátek, jež zaujaly publikum na italském bienále v roce 1956, ale i další ikonická díla, jako jsou Žena-lžíce, Žena s vozem nebo Nos. K vidění jsou i vzácné drobné plastiky, intimní portréty členů umělcovy rodiny a přátel, kteří po celý život představovali Giacomettiho modely.

Experimentování s materiály

Catherine Grenierová z Nadace Giacometti přiblížila, že v Praze jsou vystavena i díla, která si veřejnost nemá příležitost prohlédnout příliš často. Nadace vlastní většinu umělcových děl, skulptury, malby i kresby.

Giacometti více než jeho současníci experimentoval s různými materiály, vedle kamene, terakoty, dřeva, mramoru a bronzu používal i sádru, s níž jiní pracovali vesměs jen pro studie. „Miloval ji, použití sádry je pro něj typickým rysem jako moderního umělce,“ poznamenala Grenierová. Připomněla, že přípravu výstavy začal před několika lety bývalý ředitel Národní galerie Praha Jiří Fajt.

Aukční favorit

Giacomettiho díla patří také k oblíbeným položkám v aukcích. V roce 2010 se na londýnské aukci prodala jeho socha Kráčející muž za 65 milionů liber (tehdy 1,9 miliardy korun) a stala se ve své době čtvrtým nejdražším dílem na světě a absolutně nejdražším dílem prodaným v aukci.

O čtyři roky později se v newyorské aukci prodala jeho socha Chariot (Kočár) za 101 milionů dolarů (tehdy 2,24 miliardy korun). Absolutní rekord v oblasti prodeje výtvarných děl už nyní Giacomettiho práce nedrží, ale pohybují se na předních místech pomyslného žebříčku.

Giacomettiho nedávno lidem přiblížil film. V dramatu Finální portrét od Stanleyho Tucciho ztvárnil sochaře herec Geoffrey Rush.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...