Praha - Vyprodat třikrát za sebou pražskou O2 arenu se žádné české kapele dosud nepodařilo. Tuto laťku zdolala až stará dobrá Lucie, která se už před nějakým tím pátkem vrátila zpátky na pódia. První show z trojice velkolepých akcí v hlavním městě odpálila víc než dobře a těžila hlavně (a jak jinak) z nostalgie.
Robotický hlas z tlampače sice přes celou arénu hlásal, že show začne za deset minut, tou dobou si ale ještě dobrá třetina návštěvníků razila cestu turnikety. Čtveřice muzikantů tak vyjela z pod pódia na scénu se čtvrthodinovým zpožděním. To ale sotva mohlo nějakému fanouškovi vadit, protože zůstal ušetřen možného tragického předskokana a mohl si vychutnat jednolitý a ničím nerušený návrat do devadesátek.
Lucie nastoupila se vší pompou, doslova a do písmene "poAmericku" - gigantické obrazovky s projekcemi, pohybová plošina s bicími, výbuchy světel i ohňů. David Koller se nezatěžoval zbytečnými řečmi, když mluvil, bylo to k věci. P.B.CH. přecházel po scéně jako tygr v kleci, Michal Dvořák řádil za klávesami a Robert Kodym plnil svou roli drsňáka s kloboukem (výjimečně bez slunečních brýlí).
Každý z muzikantů měl svoji „tradiční“ roli. Ani jednomu už není dvacet, aby běhali sem a tam a vyváděli nepřístojnosti, tudíž se plně spoléhali na projekce a na hudbu samotnou. Zpestřením bylo rozhodně i kvarteto cellistek nebo návštěva Lenky Dusilové, která si odskočila od kolébky.
Nebylo potřeba vymýšlet cokoliv dalšího. Hala na Českomoravské zpívala od začátku jako jeden muž - přece jen málokdo z nich doufal, že by pecky jako Srdce, Kengi, Šrouby do hlavy nebo Sen zase někdy slyšeli naživo. Publikum se vrátilo do svých mladých let, kdy poslouchalo Lucii z kazet, obdivovalo Kollera a jeho dlouhé blonďaté háro i Kodymův uhrančivý pohled. Nic z toho najednou jakoby nezestárlo. Nikdo nezapomněl ani slovo z Kollerových nádherných textů, ani to, že už se „nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně“.
Lucie dokázala složit takový materiál, který funguje i po víc než dvaceti letech. Ačkoliv sestava nepředvedla show, kterou by před ní neodehrálo spoustu zahraničních kapel, šlo hlavně o to seskupit ty, kteří skutečně „ví svý“.
Setlist
Amerika, Pohyby, Daniela, Lucie, Vona řiká jó, Nech to stát, Srdce, Kengi, Mít tě sám, L'aura, Utíkej, Noc, Sen, Zkamenělý dítě, Medvídek, Šrouby do hlavy, Lovec, střelec, doktro & vědec, Panic, Oheň, Černí andělé, Krev a R'n'R, Dotknu se ohně, Troubit na trumpety by se nám líbilo, Amerika (podruhé).
