Kolektivní smutek z Gyumri vstupuje do kin

Praha - Jedním z mála dokumentárních filmů, které si letos našly cestu do oficiální kinodistribuce, je film Jany Ševčíkové Gyumri. Snímek byl natočený ve stejnojmenném arménském městě, nesoucím stále následky ničivého zemětřesení, které zde v roce 1988 zabilo desetitisíce lidí. V předpremiéře ho mohli zhlédnout diváci MFDF Jihlava a regionálních ozvěn festivalu. Stačil již získat prestižní ocenění na festivalu v Římě.

"Je to dokument nebývalé síly, s bolestivými a šokujícími obrazy, s atmosférou fantasy filmu ze vzdálené země, kde se pokoušejí nahradit novou generaci z již téměř zapomenuté minulosti. Jde o poetické zpracování kolektivního smutku, který zobrazuje utrpení národa s velkou důstojností a citlivostí," uvedli porotci MFF v Římě, kde snímek v říjnu získal cenu CULT - Cinema Della Realta.

Podle oficiálních údajů si zemětřesení ze 7. 12. 1988 vyžádalo 25 tisíc obětí, neoficiální odhady hovoří až o 70 tisících. Více než třetina mrtvých byly děti. Lidé ve filmu hovoří o explozi, která se ozvala po prvním otřesu - jsou přesvědčeni, že největší otřes způsobil výbuch zbraní tajně umístěných v podzemí.

Ševčíková se do Gyumri poprvé vypravila v roce 2003 a rozhodla se natočit dokument o zdejší umělecké komunitě, žijící v troskách poloopuštěného města, jemuž vévodí ruiny chrámu (po tragédii město opustila více než polovina obyvatelstva). Při jedné z návštěv města se náhodou na ulici setkala se dvěma chlapci a když se s nimi dala do řeči, vyšlo najevo, že každý nese jméno svého bratra, který zahynul v roce 1988. Dokumentaristka zjistila, že v Gyumri je běžné, že se rodiče vyrovnávali se ztrátou dětí tak, že pojmenovali ty, které přišly na svět, po zemřelých. Rozhodla se tedy natočit film o rodinách, které přišli o své nejmladší členy.

Autorka do Gyumri pravidelně přijížděla, tamější přítelkyně jí vytipovávala rodiny a Ševčíková nakonec hovořila asi s 40 rodinami, z nichž do filmu dala několik tak, aby každá rodina byla jiná. Ve filmu jsou použity i autentické záznamy z doby těsně před a po katastrofě.

Jana Ševčíková:

„Byly to šílené dny. Stále jen mrtví. V noci jsem se budila, nemohla jsem spát. Arménský smutek mě dusil… Rozhodla jsem, že odjedu do Gyumri a řeknu jim, aby mě pochopili, že na to nemám. Jenže než jsem se jim stačila omluvit, tak mě jedna z matek v Gyumri řekla: ´Oni si tě vybrali.´ Stála uprostřed pokoje a na zdi za ní se na mě z fotky díval její mrtvý syn.“

Jana Ševčíková absolvovala v roce 1984 na Katedře dokumentární tvorby FAMU filmem Piemule. Mezi její nejvýraznější snímky patří Jakub (1992), Starověrci (2001) a Svěcení jara (2002). Většina děl získala ocenění v zahraničí, Svěcení jara bylo zařazeno do výběru nejlepších porevolučních dokumentů, z nichž 3 nejlepší budou oceněny na nominačním večeru Českého lva.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
před 9 hhodinami

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
včera v 16:55

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
včera v 16:01

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026
Načítání...