Úspěšně vedl obuvnické impérium po tragické smrti bratra Tomáše v roce 1932, zemřel ale v exilu s cejchem zrádce. Příběh Jana Antonína Bati rekonstruují od 14. ledna v Městském divadle Zlín. Představení Já, Baťa je druhým dílem v zamýšlené baťovské trilogii. V hlavní roli slavného podnikatele se představil Rostislav Marek.
Hra podle scénáře a v režii Dodo Gombára Baťa Tomáš, živý se ve Zlíně hrála dva roky, do března 2016. Nyní Tomáše, zakladatele světoznámé značky, na jevišti střídá Jan Antonín – stejně jako v životě, kdy se po smrti svého nevlastního bratra ujal vedení zlínských obuvnických závodů. I on měl své vlastní vize.
Fyzicky herec Rostislav Marek svému předobrazu podobný není, naopak až dokumentární přesnost se snažili tvůrci zachovat v tom, co Jan Antonín a další postavy říkají a dělají. „Dvě třetiny textu jsou věty z dopisů, archivních materiálů, dokumentů, autentických výpovědí,“ upozorňuje režisér Patrik Lančarič. I autor hry Peter Pavlac je Slovák – zlínské divadlo si proto od nich slibuje nezaujatý pohled na dosud nejednoznačně přijatou osobu Jana Antonína Bati.
„Soud ho omilostnil, veřejnost ne“
Ten po převzetí firmy dopomohl k dalšímu rozmachu baťovského impéria, jeho velké plány mu ale přetrhla válka. V červnu 1939 odjel z Československa a přes intermezzo ve Spojených státech se usadil v Brazílii, kde v polovině 60. let i zemřel. „Dokázal tam vybudovat ještě čtyři města. Taková nezlomná vůle a síla,“ obdivuje Baťu režisér Lančarič.
Tehdejší Čechoslováci na někdejší zlínskou osobnost ale pohlíželi trochu jinak. Vnímali ho jako zrádce a kolaboranta. „Byl omilostněn až v roce 2007 našimi soudy. Veřejností ale, myslím si, omilostněn dosud nebyl. Tuto chybu je třeba napravit,“ domnívá se Rostislav Marek.
Autora hry Petera Pavlace proto mimo jiné při psaní zajímalo, proč Baťa československou exilovou vládu za druhé světové války podporoval tajně. Inscenace Já, Baťa s ironií vyvrací i další, v tomto případě docela neškodný mýtus – o Janově pojízdné šéfovské kanceláři. Divadelní scénu tvoří její věrná kopie, hlavní hrdina do ní ale nevstoupí. Ani v té skutečné ve zlínském mrakodrapu totiž nikdy žádný Baťa neseděl.
