Postavení žen ve společnosti před sto lety vyobrazuje filmové drama Služka, které od tohoto týdne promítají česká kina. Jde o adaptaci bestselleru Hany Lasicové, která při psaní vyšla z příběhu spojeného se svou rodinou, podílela se i na filmovém scénáři. Snímek slovenské režisérky Mariany Čengel Solčanské vznikl v koprodukci České televize a i herecké obsazení je česko-slovenské. V domě jednoho vysoce postaveného úředníka v dobách na sklonku Rakouska-Uherska se tak mezi panstvem a služebnictvem diváci potkají s Karlem Dobrým, Annou Geislerovou či Zuzanou Mauréry. Titulní roli služky hraje Dana Droppová.
Když ženy nebyly sešněrovány jen korzetem. Film Služka se inspiruje příběhem z rodiny Vášáryových
Film Služka vypovídá o postavení žen (zdroj: ČT24)
Literární a později filmová služka má předobraz v chůvě, která se starala o Magdu a Emílii Vášáryovy, obě se později staly herečkami, Magda Vášáryová přešla pak od herectví do služeb politiky a diplomacie. Po tetě Ance, jak chůvě říkaly, jim zůstalo několik fotek a vzpomínky, které Hanu Lasicovou inspirovaly k románu.
„Její příběh mi vyprávěla hlavně máma. Nakolik byl pravdivý, nevím, protože moje máma ráda věci přikrášluje. Ale vždycky mě zaujalo vyprávění o obyčejné ženě, která celý život sloužila jiným,“ podotýká Lasicová.
Limity nemanželských dětí
Stejně jako chůva v domě Vášáryových, i hlavní hrdinka filmu musí ještě v teenagerském věku odejít z domova. Jako nemanželská dcera překáží matce v novém sňatku. Mladičká Anka odjede z Banské Štiavnice do Prahy, aby nastoupila do služby v panském domě.
„Je odvážná a ani si to neuvědomuje, to je na tom nejkrásnější. Byly jí nastavené určité limity už v poměrech, ze kterých vzešla, ale nebojí se je překračovat,“ přibližuje Anku její představitelka Dana Droppová.
Karel Dobrý a Vica Kerekes
Anka se dostane i do světa přepychu, ale jen tehdy, když stejně jako většina dalších sloužících vyběhne ze špeluněk pro personál nebo kuchyně, aby pomohla milostpaní s oblékáním nebo donesla svačinu milostpánovi do salonu. O panstvu ví služebnictvo všechno, zatímco zaměstnavatelé o svém personálu mnoho nevědí.
Anna Geislerová hraje například pragmatickou kuchařku, která o životě už ví své. „Moje postava je i andělíčkářka,“ prozradila. „Tato dávno zaniklá profese se opět vrací na scénu, protože v Polsku jsou potraty téměř zakázané, v Americe jsou také zakázané. Ženy, které chtějí rozhodovat o svém těle, riskují svoji svobodu i svůj život. A to mi přijde neuvěřitelné. Takže v tomhle se jako civilizace neposunujeme vůbec nikam.“
Mít se dobře bylo důležitější než štěstí
Nesvobodné byly před sto lety nejen ženy bez majetku, ale i ty výše postavené. Dcera pána domu Resi v podání Radky Cadlové je vrstevnicí služky Anky. Čeká ji dohodnutá svatba s „dobrou partií“, realita manželského soužití není vysvobozením, jak si Resi představovala. Spřízněnou duši a rovněž milenku najde ale v dívce z opačného pólu společnosti.
V roli vysokého rakousko-uherského úředníka a hlavy rodiny se představuje Karel Dobrý. „Ztělesňuju ten hnusný mužský svět, pro ženy nepřijatelný, ale tehdy naprosto normální. Ženy neměly volební právo, muži se chovali nadřazeně, když první dítě nebyl syn, tak dceru třeba vůbec nevnímali,“ připomíná.
„Důležitější asi bylo mít se dobře než být šťastný, bohužel,“ dodává filmová milostpaní Zuzana Mauréry.
Trailer k filmu Služka (zdroj: ČT24)
Rozpad vztahů i mocnářství
Příběh Služky se odehrává mezi lety 1912 až 1919. Ve filmu zaznívá čeština, slovenština, němčina i maďarština – stejně jako v tehdejším mocnářství. Na příběhu rozpadu vztahů v jednom panském domě snímek ilustruje i rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik Československa.
„Dnes se díváme na dobu Belle Époque jako na něco krásného, v čem bychom chtěli žít – ale nechtěli bychom. Ta každodennost byla ubíjející, už jen ráno vstát a sešněrovat se do korzetu,“ uzavírá režisérka Mariana Čengel Solčanská.