Natalie Kocab napsala divadelní hru pro čtyři herečky a jednoho klauna. Slávy dcery jsou o vztahu otce, který je silnou, charismatickou osobností, a jeho čtyř dcer. Inspirací se stal příběh mima Borise Hybnera. Představení v pražské La Fabrice režírovala jeho dcera Vanda Hybnerová, zároveň hraje jednu z postav.
Autorka hry Natalie Kocab je dcerou hudebníka a politika Michaela Kocába, režisérka Vanda Hybnerová měla za vzor mima Borise Hybnera. Se slávou a výraznou osobností svého otce se musela vyrovnat i další z hereček v inscenaci – Anna Polívková. Ovlivněná rodičovskými geny se pustila do herectví a pantomimy. „Táta vždycky říká, že jsem se stala herečkou, abych častěji viděla svého tatínka,“ podotýká.
Čtyři sestry v inscenaci dostanou šanci nahlédnout do světa svého otce. Snaží se pochopit a také si vyříkat všechny bolesti, výčitky a křivdy let minulých. „Jako dcera jsem potřebovala svému otci všechno odpustit i kvůli sobě,“ připouští Vanda Hybnerová.
Silná otcovská autorita je spojující téma pro všechny v hereckém obsazení inscenace. I pro ty, co neměly tátu klauna, tedy Báru Lukešovou a Marii Štípkovou. „Snaha o otcovskou pozornost, o pochvalu, které se ne vždycky od dominantnějších osobností dostává,“ shrnula sdělení inscenace druhá z hereček.
Pocta mimům
Mužský prvek na jevišti zastupuje herec Luboš Veselý. Pantomimu považuje za těžké řemeslo, při němž musí člověk přesně rozumět řeči svého těla. Hra je totiž nejen o smíření, ale i poctou mimům a velkým umělcům své generace.
„Je to taky komedie… Protože co děláme, když už víc nejde brečet? Začneme se smát…“ uvádí svou hru Slávy dcery její autorka Natalie Kocab. I pro Vandu Hybnerovou je na světě klaunů inspirativní právě jejich humor. Boris Hybner ho praktikoval prý i v těch nejméně vhodných situacích.
