Praha – Výstava nazvaná Dřevěné obrazy zdobí nádhernou podkrovní Galerii Malostranská Beseda. Dřevěné reliéfní obrazy a několik grafických listů osmdesátiletého sochaře a znalce dřeva Viktora Konečného mohou být pro někoho překapením, ale rozhodně pro všechny velkým zážitkem. Překvapení přichází s poznáním, že je dřevo tak barevné a umělecký prožitek dodává nejenom výtvarníkova fantazie, ale i jedinečná forma, kterou Konečný dotáhl do naprosté řemeslné dokonalosti.
V malostranské expozici mají převahu díla z cyklu „Opusy“ inspirovaná hudbou významných skladatelů – Bacha, Vivaldiho, Händla, Mozarta, Berlioze, Smetany, Stravinského, Mahlera a dalších. „Mám rád hudbu a ta mě inspiruje. Miluji Bacha, Mozarta, Vivaldiho, Janáčka a mnohé další a další a z úcty a z obdivu k nim se pokouším zhmotnit jejich hudbu. Výtvarná proměna hudby v dřevěný obraz je však dost odvážný čin,“ prozradil v rozhovoru s kunsthistoričkou Duňou Panenkovou.
Už při prvním pohledu na Konečného dřevěné obrazy si divák uvědomí, jak náročnou technologii si výtvarník zvolil. Korpus obrazu se slepuje z malých kousků do větších. Když je hotov, vkládají se do něj další tvarovaná a různě zbarvená dřeva. Reliéfně, nebo plošně – přesně podle výchozí kresby. Spotřeba materiálu na hirnové obrazy je obrovská. Ne všechno se hodí, někdy čeká i řadu let na potřebné množství stejnorodého dřeva, aby se mohl obraz vůbec realizovat. Pracovat se dá pochopitelně jen se dřevem suchým, nejméně pět let skladovaným.
„Při mé práci se pracuje výhradně s čelným letokruhovým materiálem, truhlářsky řečeno hirnem (jádrem), to je dřevem nařezaným napříč. Má výraznější barevnost, dynamiku a kouzelný rytmus, které podélně řezané dřevo postrádá. Vlastní realizace dřevěného obrazu je časově nesmírně náročná a navíc vyžaduje přesnou práci, aby řemeslo nekulhalo za uměním. Vše musí být dokonalé! Musíš promyslet technologický postup, aby při práci nedošlo k nežádoucímu překvapení. U dřevěných obrazů vytvářených à la prima se už nedá nic změnit. Omyl tě stojí mnoho času a materiálu, ale když se dřevem fyzicky pracuješ, objeví se vždycky další inspirace a ty pak uděláš samozřejmě změny oproti záměru. Žádné výsledné dílo tak nikdy neodpovídá přesně výchozí kresbě,“ upozornil při vernisáži umělec.
Konečného dřevěné dílo se zřejmě dostalo do konečné fáze, neboť jak sám prozradil: „Teďka se asi vrátím ke kreslení. Tělo mně vystavilo účet za léta tahání těžkých břemen. Vždyť já tahal strašné klády a celý dům jsem přestavěl. Ruka už je také vymlácená. Zkrátka – únava lidského materiálu. A to si můžu ještě blahořečit, že jsem to vydržel do osmdesáti. Musel jsem být od rodičů dobře udělaný.“
I proto patří organizátorům výstavy dík za její uspořádání. V Galerii Malostranská Beseda na Malostranském náměstí v Praze je k vidění do 15. dubna. Expozici doplňuje nemnoho Konečného grafických listů a také filmový dokument, který umělce sleduje při práci a tím jeho výtvarné snažení i hledání velmi vhodně i nepoučenému návštěníkovi přibližuje.
Viktor Konečný
narozený 17.8.1931 v Praze, absolvoval Vyšší školu umělecko-průmyslovou, bývalou Státní grafickou školu v Praze. Pro svůj původ vnuka továrníka nebyl v roce 1951 připuštěn ke studiu na Vysoké škole umělecko-průmyslové. Pracoval tedy jako vychovatel v učňovském středisku a každou volnou chvíli trávil uměleckou prací. V r. 1966 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Členství mu zajistilo možnost prodávat svá díla, mít stálý příjem a moci dále rozvíjet svoji uměleckou činnost.
Žije a pracuje v osadě Rovina u Karlštejna.
