Opera Modrovousův hrad maďarského skladatele Bély Bartóka má mnoho výkladů. Režisérka Daniela Špinar, která sama prochází tranzicí, pojala dílo jako příběh o vnitřním sváru a hledání identity. Symbolistickou operu z roku 1911 nastudovala pro Moravské divadlo Olomouc. Inscenace je náročná hudebně i jazykově, pěvci se své party učili v jazyce originálu, tedy maďarštině.
Když muž přijme svou jemnější stránku, stává se celistvější, ukazuje Daniela Špinar v Modrovousově hradě
3 minuty
V Olomouci nastudovali Modrovousův hrad
Právě v Olomouci měl Modrovousův hrad před více než šedesáti lety tuzemskou premiéru. Nové nastudování podle umělecké šéfky Moravského divadla Veroniky Loulové potřebovalo „titěrnou práci geniálního režiséra“. Tvůrce, který zvládne nejasné psychologické pojetí, našla v Daniele Špinar.
Původní legenda vypráví o Modrovousovi, jehož poslední žena se nezdráhá odhalit hrozivá tajemství ukrytá v komnatách jeho hradu, za což má zaplatit vysokou daň. Libretista Béla Balázs svoji verzi příběhu zredukoval na základní konflikt mezi Modrovousem a Juditou.
„Z níž má (Modrovous) trošku strach, protože už předtím zabil své manželky, a ona lstivostí, láskou, empatií, emocionalitou ho donutí otevřít sedm zamčených komnat,“ připomíná Daniela Špinar.
Muž a žena v jedné bytosti
Spíše než jako příběh o rozdílnosti a nepochopitelnosti mužského a ženského světa je Modrovousův hrad pro režisérku vyprávěním o jedné bytosti, v níž zápasí mužský a ženský princip.
„Konec je katarzní, že muž a žena patří k sobě. V každé bytosti je muž a žena dohromady, a když muž přijme některé svoje, řekněme jemnější, emocionálnější stránky, třeba že i muži pláčou, tak se stává celistvější osobností,“ domnívá se Špinar.
Děj stojí na psychologicky napjatém dialogu Modrovouse a Judity, pěvci tak prakticky neopustí jeviště. O roli Modrovouse se dělí David Szendiuch a Jiří Přibyl. V roli Judity se představí Barbora Řeřichová a Radoslava Müller. Špinar je oprostila od velkých operních gest. „Paní režisérka po nás chce hodně civilní herectví, jelikož veškeré drama dělá balet,“ vysvětlila Řeřichová.
Modrovousův hrad (Moravské divadlo Olomouc)
Minimalistické pojetí dává divákovi prostor, aby zvládl sledovat více věcí najednou. To musel i ansámbl Moravského divadla. Například pěvci svou maďarskou výslovnost pilovali několik měsíců. Opera se totiž hraje maďarsky, s českými a anglickými titulky. Náročný je Modrovousův hrad i po stránce hudební. „Nezávidím sólistům různé intonační pasti,“ podotýká dirigent Petr Šumník.
Pro dospívající diváky
Bartókova poměrně krátká opera se obvykle doplňuje o další díla. V Olomouci připojili orchestrální Tance z Galanty a sbory pro mužské hlasy, to vše z pera Zoltána Kodálye, který původně měl hudbu pro jednoaktovou operu skládat.
„Můžeme lépe vysvětlit proces, kdy se muž rozhodne do sebe více pustit ženu a potom má šťastnější život,“ vysvětluje Daniela Špinar, v čem Kodályova hudba inscenaci pomůže.
Olomoucká verze Modrovousova hradu je podle režisérky vhodná pro diváky od patnácti let, kdy dospívající řeší svou sexualitu. Každý divák si ale z představení může odnést individuální zážitek, neboť na něj bude nahlížet skrze své osobní zkušenosti a vlastnosti, což je pro ni jako tvůrce žádoucí.
