Na scénu pražského Divadla ABC se vrací Hamlet. Podle režiséra Michala Dočekala má jako „příběh o šílenství v šílené době“ na současných jevištích své místo. Titulní role se zhostí Tomáš Havlínek. Za sebou má pomyslnou frontu mnoha představitelů Hamleta. Coby postava v často uváděné Shakespearově tragédii o moci a pravdě se mstili světoví i čeští herci, mnohdy velkých jmen.
Kdo tam? Nejmladším Hamletem byl Krajčo, nejpřekvapivějším princ Charles
Následník trůnu se po smrti otce vrací domů. Králem je ale už jeho strýc a zemi rozkládá lež a korupce. Více než čtyři sta let starý příběh promlouvá podle pražských tvůrců srozumitelně i k současnému publiku. „Hamlet je hra, kterou je člověk oprávněn dávat ve chvíli, kdy je přesvědčený nebo společnost cítí, že je něco, jak se ve hře říká, shnilého ve státě,“ míní režisér inscenace a také umělecký šéf Městských divadel pražských Michal Dočekal.
„Podívejme se na dnešní politickou scénu,“ souhlasí představitel Hamleta Tomáš Havlínek. „Je to parafráze Claudia a vraždy krále se všemi intrikami, kterých máme zvláště dneska v České republice tolik, že už ta velká aktuálnost musí diváky dostat,“ předpokládá.
Pro novou inscenaci nesáhlo Divadlo ABC pro překlad Martina Hilského, který svého prvního Shakespeara v češtině připravil na začátku osmdesátých let právě pro tuto scénu. Divadelníci v novém nastudování použili překlad Jiřího Joska. „Ta jazyková ražba, ten slovník, ta emocionalita, kterou zvolil Jiří Josek, je pro mne bližší. Bližší pro toto pojetí, moje vnímání a řekněme i koncepci,“ podotýká Dočekal.
Městská divadla pražská, pod něž Divadlo ABC spadá, vůbec poprvé uvedla Hamleta v roce 1994 s Davidem Prachařem v titulní roli. V obnovené premiéře se ta samá inscenace ještě na přelomu milénia vrátila. Nejnovější Hamlet se poprvé představí 30. října.
Divadlo ABC uvádí Hamleta (zdroj: ČT24)
Námořníci kvůli Hamletovi přestali s hazardem
Kdy se Hamlet hrál vůbec poprvé, podle shakespearologa Martina Hilského přesně známo není. Shakespeare hru napsal kolem roku 1601. Ví se ale, že se Hamlet hrál na anglických lodích, odtud se také dochoval první zápis o uvedení tragédie. Zmínil se o ní kapitán lodi Drak, plující tehdy ve vodách u Sierry Leone. „Z jeho lodního deníku vyplývá, že v roce 1607 a potom ještě v roce 1608 se Hamlet hrál na palubě lodi a že námořníci nechali hazardních her a spaní a s napětím hru sledovali,“ popisuje Hilský.
„Kdo tam?“ zazní na úvod dramatu otázka, od níž se odvíjí známý tragický příběh. Kdyby se na ni odpovědělo jmény představitelů Hamleta, byla by to odpověď pěkně dlouhá. Prvním známým hercem v této roli byl tragéd Richard Burbage, Shakespearův současník, který byl obsazován i do dalších her tohoto alžbětinského dramatika. „Mimochodem byl podsaditý, robustní, dokonce se potil, hlavně když šermoval, a také to nebyl typ rozkolísaného intelektuála, ale spíš to byl muž činu,“ charakterizuje Burbagea Hilský.
Oblíbený aktér alžbětinského divadla tak příliš neodpovídal dnes vžité představě rozervaného prince dánského. Ostatně nebyl zdaleka jediný. Například na začátku milénia vypadal v podání Adriana Lestera jako černoch s dredy. Recenze BBC na pojetí klasiky v režii Petera Brooka ocenila, že Shakespearovu hru „radikálně proměnil v teenage drama, které se bude ale líbit všem“.
Koneckonců podle Hilského Hamlet není o rozkolísaném intelektuálovi, který se nemohl rozhodnout. „Byl silným jedincem, který váhal proto, že velmi zvažoval svůj čin. Je to hra o odpovědnosti člověka ve světě,“ míní.
Šimanovský, Nedbal, Vojan, Krajčo, Plesl…
Z tuzemských scén má Hamlet poměrně dlouhou historii v Národním divadle. S úspěchem ho tu ztvárnil třeba v roce 1886 typický shakespearovský herec Karel Šimanovský, roli si zopakoval i jako šedesátiletý, když slavil čtyři dekády na scéně. Vyzdvihován je Hamlet Eduarda Vojana (z roku 1905) nebo Eduarda Kohouta (ve dvacátých letech).
Nastudování v Divadle na Vinohradech v roce 1941 souhlasilo s Hamletovým postřehem, že doba vymknutá z kloubů šílí. „(Bohuš) Stejskal se soustředil na postavu samotného Hamleta a vystavěl inscenaci kolem jeho klíčových monologů: celá hra jako by tak byla viděna z Hamletovy perspektivy, či se dokonce odehrávala v jeho vědomí. Tím jako by se režisér stavěl na stranu hrdiny, dával za pravdu jeho kritice společnosti a vzdával hold jeho vzdoru proti uzurpátorům moci,“ upřesňuje v bulletinu divadla Hana Nováková. Tíhu dobových významů naložil Stejskal na bedra Miloši Nedbalovi.
Tři Hamletové z inscenací Národního divadla: Vladimír Javorský, František Němec a Radovan Lukavský
Možná skutečnému, možná předstíranému šílenství na českých jevištích propadli také Radovan Lukavský, František Němec, Jaromír Hanzlík, Lumír Peňáz, Jan Zvoník, Vladimír Javorský, v nedávnějších inscenacích pak Jaroslav Plesl, Petr Lněnička či Patrik Děrgel.
Titul nejmladšího českého Hamleta drží Richard Krajčo. Teprve jako dvaadvacetiletý pochopil drama postavy natolik, že byl v Cenách Alfréda Radoka označen za talent roku 1999. O pár let později se k Hamletovi ještě vrátil – ovšem ne v klasice, ale v parafrázi Hamlet-Stroj od východoněmeckého dramatika Heinera Müllera. Za titulní roli obdržel opět nominaci na Radoka.
Hamlet v opeře i muzikálu
Jiné divadelní ceny – Thálie – si Hamleta také všimly. Jen ne činoherního, ale operního. Ocenění patřilo rakouskému pěvci Thomasi Weinhappelovi za jeho výkon v Ostravě, kde operní hit skladatele Ambroise Thomase nastudovali. Na rozdíl od Shakespeara francouzský romantik Hamleta na konci ušetřil smrti.
S Hamletem nakládali inscenátoři různě, s větším či menším ostychem k Shakespearovi. Příkladem může být třeba muzikálová verze Janka Ledeckého z konce devadesátých let, kdy u nás ještě dozníval boom tohoto žánru.
„Nedal jsem na ty, kteří mi tvrdili, že Hamlet není tématem pro muzikál,“ uvedl Ledecký před premiérou. Stovky repríz v Česku a prosazení produkce v Japonsku daly za pravdu jemu. Frontman kapely Žentour se ujal i titulní role, v alternaci s Josefem Vojtkem, v pozdějším nastudování se střídali Václav Noid Bárta a Ondřej Ruml.
Hamlet se Smrtonosnou zbraní i psychoanalýzou
Aktualizaci klasické látky zvláště nahrávalo přenesení Hamleta z jeviště do filmu. Hamlet v podání Ethana Hawkea je tak v roce 2000 studentem filmové školy, jeho otec šéfuje dánské korporaci. „Moderní technothriller“ podle vlastního scénáře natočil Michael Almereyda.
Mel Gibson jako Hamlet a Helena Bonham Carterová jako Ofélie
Italský režisér Franco Zeffirelli zase překvapil obsazením. Hamleta viděl v hollywoodském herci Melu Gibsonovi. Svěřit mu roli prince dánského se prý rozhodl po zhlédnutí akční krimi Smrtonosná zbraň. Ve scéně, kdy se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, spatřoval výborně zahranou analogii k monologu „být, či nebýt“. Navíc Zeffirelli (který už měl na kontě filmové adaptace Romea a Julie a Zkrocení zlé ženy) chtěl Hamletův příběh odvyprávět s dramatickým spádem i současnému divákovi. Byť dynamiku zasadil do renesančních kulis.
Nejznámějším filmovým – a pro Brity i divadelním – Hamletem ale zřejmě zůstává Laurence Olivier. S odkazem na roli stárnoucího komika v dramatu Johna Osbornea sice říkával „Já jsem Archie Rice, ne Hamlet“, proslavil se nicméně jako shakespearovský herec. Navíc s puncem toho, že jeho filmový Hamlet z roku 1948 zajistil jako první britské kinematografii Oscara za nejlepší snímek.
Olivier příběh, jehož převyprávění bylo ovlivněno psychoanalýzou, režíroval a také se stal Hamletem. Role mu vynesla, nepočítají-li se čestná ocenění, jediného hereckého Oscara. Nominací přitom za svou kariéru napočítal dvanáct.
Princ Charles by chtěl říct něco k Hamletovi
V Shakespearově domovské Anglii si na divadelního Hamleta troufli v posledním desetiletí třeba David Tennant, Jude Law, Michael Sheen či Benedict Cumberbatch, jehož mohli díky celosvětovému přenosu do kin vidět i čeští diváci. Ač byly reakce britského tisku na tuto inscenaci smíšené až negativní, stala se nejrychleji vyprodaným představením v historii, připomíná anglistka a překladatelka Hana Pavelková na webu Městských divadel pražských.
Cumberbatch, spolu se zmíněným Tennantem či Judi Denchovou, byl také na jevišti při show na počest čtyřstého výročí úmrtí Williama Shakespeara. Trumfovali se, jak správně vyslovit repliku „Být, či nebýt. To je, oč tu běží“. „Mohl bych k tomu něco říci?“ ozval se k překvapení publika z hlediště princ Charles – a vydal se na pódium, aby zásadní Hamletovu otázku položil také.
Variací na hamletovské téma je rovněž hra aktuálně uváděná v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Je dramatizací románu britského spisovatele Iana McEwana.