Po Praze je rozmístěno více než padesát tisíc kanálových poklopů. Odlišuje se od nich čtrnáct vík, která před nedávnem přibyla v pražském parku Kampa. Citují totiž české undergroundové autory. Projekt Hlasy z podzemí tak připomíná předlistopadovou realitu, kdy se otevřeně mohlo mluvit pouze neoficiálně.
„Kdo se liší, ten je sviňák.“ Kanály na pražské Kampě odráží hlasy z undergroundu
Pražské kanálové poklopy patří v Evropě k těm nejkonzervativnějším a tomu odpovídal i přístup úředníků – jednání trvala bezmála deset let. Nakonec zvítězila úsporná varianta, originální poklopy jsou položeny pohromadě na jednom místě u Musea Kampa. „V celku to funguje lépe, než kdyby byly rozházené po Praze,“ uznává výtvarník Viktor Karlík, který spolu s Galerií hlavního města Prahy (GHMP) soubor Hlasy z podzemí připravil.
Tvořil ho v letech 2000 až 2013, kanálové poklopy ho ale zajímají mnohem déle. Už v osmdesátých letech pořizoval – tajně po nocích – otisky kanálů, které následně využíval ve svých obrazech i jako motivy na trička. Později začal vyrábět vlastní poklopy a usiloval o jejich umístění v ulicích hlavního města.
Duchamp, Kolář, Jirous, Topol a další
Všechny poklopy souboru jsou čtvercové a s citáty českých autorů – s výjimkou úvodního kusu. Kruhový kanál připomíná výrok Marcela Duchampa z roku 1961: The great artist of tomorrow will go underground. Tedy že velcí umělci zítřka sestoupí do podzemí (undergroundu).
„Ono se to nakonec potvrzovalo celou druhou polovinu minulého století, že velká jména vyrůstala odjinud než z oficiálních scén. To platí široce, jak za železnou oponou, tak před ní,“ míní ředitelka GHMP Magdaléna Juříková.
Takový byl i osud většiny citovaných autorů. Český underground připomíná třeba citát „Je štěstím v naší zemi žít a neštěstím to štěstí mít“ od Víta Kremličky; „Slovo moderní je velmi staré“ Jiřího Koláře nebo konstatování Andreje Stankoviče, že „kdo se liší, ten je sviňák“. Z tvorby Filipa Topola výtvarník vybral text „Připadá mi to děsný / ale začíná mi bejt / tohle město těsný“. Další úryvky napsali Jan Hanč, Zbyněk Hejda, J. H. Krchovský, Ivan Magor Jirous či Pavel Zajíček.
Celkem je kanálových „zastavení“ čtrnáct, stejně jako na křížové cestě.
Citáty undergroundových autorů tvoří „kanálové“ zastavení (zdroj: ČT24)
Současné české podzemí
Podle Viktora Karlíka se dá o českém undergroundu mluvit i dnes. „Současným českým podzemím nemám na mysli mnohdy zdegenerované undergroundové pamětnictví, nabírající někdy až rozměrů trafikanství, které eskalovalo s Jirousovou smrtí a je živeno představou, že stačilo být jednou na správné straně a teď už lze jen vzpomínat,“ upřesňuje.
„Duchovní odkaz a aktuálnost výroku chápu kromě jiného v otázce rezistence vůči komerčním tlakům, neochoty producírovat se v kdejakých médiích a schopnosti uvažovat v souvislostech,“ dodal.