Kdo byla ta chůva? Hledání Vivian Maier je napínavá dokumentární detektivka

Recenze – Původním povoláním chůva. Založením samotářka bez rodiny a bez chlapa. Zásadní komplic a kámoš: dvouoká zrcadlovka Rolleiflex. Pozůstalost: více než sto tisíc fotografií a dva tisíce nevyvolaných filmů, zachycujících prchavé okamžiky jejího i našeho života. Místo činu: hlavně ulice New Yorku a Chicaga. Jméno „pachatele“: Vivian Maier.

Zdá se, že se již nikdy nedozvíme proč, a tak nám musí stačit, že jsme se alespoň dozvěděli jak. Někdy se to tak v životě stane, že nepřijdeme přesně na to, čím, odkud a kam byl poháněn, a je třeba se s tím smířit a být vlastně vděčný za to, že jsme vůbec přišli na to, že byl. V tomto případě chybělo vskutku jen málo a jeden pozoruhodný život skončil v zapomnění zaprášených krabic a beden, střežících kdysi brilantně zachycené zlomky vteřin, které z nenápadné chůvy Vivian Dorothey Maier posmrtně učinily poněkud tajemnou ženu, jež se stala jednou z největších světových hvězd tzv. pouliční fotografie a nepřehlédnutelnou osobností, spoluvytvářející dějiny fotografie dvacátého století.

Všechno začalo tím, že bývalý realitní makléř, režisér tohoto pozoruhodného dokumentu a hlavní správce díla Vivan Maier (o jejíž pozůstalost se v současné době vede právní spor), jistý John Maloof, sháněl v roce 2007 dobové fotografie pro svoji knihu o chicagské čtvrti Portage Park. Za pár babek (necelých čtyři sta dolarů) koupil na místní aukci krabici s několika tisícovkami negativů od neznámé autorky a v tu chvíli vůbec netušil, že právě objevil geniálního umělce, o kterém do té doby neměl nikdo ani potuchy.

Když později fotky zveřejnil na svém blogu, strhlo se šílenství! Odborný i laický svět milovníků fotografie byl ohromen sugestivní, silnou i křehkou krásou zdánlivě všedních portrétů odvrácených tváří městských ulic v New Yorku a Chicagu. Neznámý autor jitřil fantazii, ale pak Maloof našel mezi negativy lístek se jménem a posléze zjistil, že za touhle krásou se skrývá chůva, která si svoji vášeň pro fotografii chtěla nechat jen pro sebe. Tak byla Vivian Maier pro svět objevena, ten jí posmrtně aplaudoval a šikovný John Maloof začal shánět další negativy (celkem dal dohromady nějakých sto padesát tisíc kousků a k tomu dva tisíce cívek nevyvolaných filmů). A především se o tom všem rozhodl natočit dokument, kterým chtěl nejen představit její dílo, ale hlavně se vydat zpět, po stopách nenápadného a zároveň tak pronikavě unikátního života ženy, která vstoupila do dějin pouliční fotografie.

Světla a stíny Vivian Maier

Když zdravě ambiciózní, ale také věcně racionální John Maloof (zpočátku nepolíbený ani fotografií ani filmem) stál nad zhruba sto padesáti tisíci negativy a fotografiemi a probíral se výpověďmi devadesáti pamětníků, kteří se s Vivian v životě setkali, pochopil, že potřebuje, aby mu píchl zkušený dokumentarista. Někdo, kdo dokáže z téhle obrovské sumy autentických podkladů sestavit konzistentní příběh. Tímto mužem se stal koproducent a spolurežisér Charlie Siskel, který měl v dokumentárním formátu natrénováno s Michaelem Moorem (Bowling for Columbine).

A těmhle dvěma se nakonec z mixu Vivianiných fotografií a vzpomínek těch, kteří se s ní v životě potkali, podařilo sestavit fascinující příběh ženy, která by byla hodně slavná, kdyby o sobě dala vědět. Ale ona jen odvedla svoji neuvěřitelně produktivní práci a nikdy se nepokusila prosadit jako umělkyně. Z téhle autentické mozaiky se tak postupně vyloupne portrét tajemstvím opředené ženy, která měřila sto osmdesát centimetrů, nosila mužské košile, měla špatně placenou práci, své světlé i temné stránky a dost času na focení, jehož výsledky možná chtěla ukázat lidem, ale nikdy se k tomu neodhodlala. Celý svůj život nanosila do beden, které stěhovala sebou, celý svůj život prožila bez mužů (kterým zřejmě příliš nevěřila) – celý svůj život se vydávala se svým fotoaparátem do ulic, aby tam nacházela originální pohledy na lesk a bídu tohoto světa. Rozporná, nepochopená a nepoznaná postava, která ovšem dokázala sdílet prostor s neznámým člověkem a citlivě s ním rezonovat.

Síla tohoto nevšedního dokumentu je i v tom, že Hledání Vivian Maier tu není završeno tím, že ke stáru sedávala na lavičce, s nikým moc nemluvila, chovala se odměřeně a jedla mleté hovězí přímo z konzervy. Osamělá stará dáma, která nám toho tolik dala – a potom odešla. Zbylo tu po ní více než sto tisíc úžasných, černobílých, a přece tak barvitě výmluvných fotografií, vystavovaných po celém světě, a také řada bílých míst v jejím životopise a spousta otázek, které dosud čekají na svoji odpověď. Nenechte si tenhle nevšední zážitek ujít!

FINDING VIVIAN MAIER / HLEDÁNÍ VIVIAN MAIER. USA 2013, 83 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie a scénář: John Maloof, Charlie Siskel. Kamera: John Maloof. Hudba: J. Ralph. Hrají: Vivian Maier (archivní záběry), John Maloof, Daniel Arnaud, Phil Donahue, Tim Roth, Mary Ellen Marková, Simon Amédé, Maren Baylaenderová, Eula Bissová, Roger Carslon. V kinech od 4. prosince 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knižní záchranka dává vyřazeným knihám druhou šanci

Nevyužívané knihy z domácností, knihoven nebo pozůstalostí nemusejí skončit ve sběru. Projekt Knihomilové je sváží takzvanou Knižní záchrankou, část z nich rozdává a další prodává na dobročinných trzích či internetu. Za pět let tak získal na charitativní účely více než půl milionu korun.
před 9 hhodinami

„Brněnské hantec“ rozšíří kulturní seznam na jihu Moravy

Brněnský hantec se v neděli na zámku v Miloticích oficiálně zařadí na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Zápisem chce kraj podpořit dokumentaci hantecu, jeho ochranu a předávání dalším generacím. Zároveň může jít o první krok k případnému zápisu na seznam UNESCO.
před 11 hhodinami

Vila Tugendhat slaví 25 let v UNESCO třídenní akcí v zahradách

Brněnská vila Tugendhat letos oslaví 25 let od zápisu na seznam světového dědictví UNESCO. Hlavní část oslav výročí o víkendu propojí zahradu vily se zahradami sousední Arnoldovy vily a vily Löw-Beer. Vrcholem programu bude videomapping na fasádách všech tří památek, který budou lidé moci zdarma sledovat od pátku do neděle vždy mezi 21:00 a půlnocí.
7. 8. 2026

Knížák byl pro mnohé symbolem svobody a intelektuálního rebelství, řekl Klaus

Výtvarníka, hudebníka a pedagoga Milana Knížáka v pátek na poslední cestě ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích doprovodily tři čestné salvy a státní hymna. S umělcem mnoha zájmů se přišla rozloučit rodina, bývalí studenti, veřejnost, umělci i politici. Pohřeb, na kterém promluvili ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) a bývalý prezident Václav Klaus, se uskutečnil se státními poctami. Knížák zemřel v neděli 26. července ve věku 86 let.
7. 8. 2026Aktualizováno7. 8. 2026

Dvě deci tuše vykreslují japanologa a otce Petra Geislera

Sestry Ester a Anna Geislerovy složily ze vzpomínek a archivních záběrů portrét svého už zesnulého otce, japanologa Petra Geislera. Snímek Dvě deci tuše vzešel z potřeby pochopit a obsáhnout jeho osobnost. Vznikl v koprodukci České televize a 6. srpna ho začala promítat tuzemská kina.
7. 8. 2026

Válka ševců změnila obuvnictví, popisuje kniha

Od malé ruční výroby k mechanizaci a velkým továrnám. Proměnu obuvnictví na počátku dvacátého století popisuje kniha Válka ševců. Zaměřuje se i na to, jaký vliv měly na boty válečné konflikty.
6. 8. 2026

Album Revolver The Beatles naživo nikdy nehráli. Objevovali ale magii studia

Album Revolver se po vydání 5. srpna 1966 zařadilo mezi nejlepší desky rockové historie. The Beatles z této nahrávky pro složitost aranží nehráli na koncertech žádnou píseň, navíc nedlouho poté skončili s koncertováním úplně.
6. 8. 2026

VideoFilmové premiéry: 6 gramů, Dvě deci tuše i Hořké svátky

Film španělského režiséra Pedra Almodóvara Hořké svátky vypráví o stárnoucím režisérovi, v jehož příbězích se začnou poznávat jeho blízcí. Francouzský snímek Americký sen natočili tvůrci Nedotknutelných a je inspirován skutečnými událostmi z prostředí basketballu. V české komedii 6 gramů hraje výraznou roli nedorozumění a absurdita. Ondřej Vetchý, Jiří Mádl, David Novotný a Martin Pechlát se jako čtyři otcové potkávají ve škole poté, co je u jejich synů objeven bílý prášek. V dokumentu Dvě deci tuše představují Ester a Anna Geislerovy svého už zesnulého otce, japanologa a kaligrafa Petra. Využily rodinné archivy i vzpomínky přátel a dotýkají se i problematických aspektů jeho osobnosti.
6. 8. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.