Kreslířka Lucie Lomová si pro sebe vymyslela před šesti lety výzvu: po dobu jednoho roku nakreslit něco ze svého života. Chtěla se vymanit ze svázanosti, bez níž se jinak při kreslení komiksů neobejde. Výsledkem je komiksový deník, který se autorka rozhodla s odstupem vydat i knižně. Vychází pod názvem Každý den je nový.
Každý den je nový důvod pro komiks. Lucie Lomová nakreslila celý svůj rok
Deníkový komiks je disciplína, která se na školách zadává budoucím kreslířům. Lucie Lomová si ho na začátku roku 2017 zadala sama. „Bylo to vlastně sobecké rozhodnutí,“ přiznává. „Věnuju se komiksu už dlouho a potřebovala jsem změnit způsob, jakým ho budu kreslit. Normálně to zabere hodně příprav, člověk musí nastudovat reálie, a než se dostane ke kreslení, je několik fází skicování,“ popisuje.
Anča, Pepík i Divoši
Lucie Lomová je známá komiksovým seriálem Anča a Pepík, který zpočátku vymýšlela i se svou sestrou, výtvarnicí Ivanou Lomovou. Příhody dvou myších kamarádů vycházely v časopise Čtyřlístek, později se staly předlohou pro animovaný seriál. Diváci Déčka znají kresby Lucie Lomové z on-line adventních kalendářů či počítačových her.
Od počátku tisíciletí se nicméně věnuje především komiksu pro dospělé čtenáře. Ať už to byl příběh Anna chce skočit či komiksová detektivka z divadelního prostředí Na odstřel. Ocenění jí přinesli také Divoši, kreslený biografický román vycházející ze života cestovatele Alberta Vojtěcha Friče, který přivezl na začátku dvacátého století do Evropy indiána. Její tvorba se v překladech dostává rovněž k francouzským čtenářům.
Spontánnost si musela nařídit
„Chtěla jsem užít improvizace a svobodného kreslení, kde ani nemůžete nic dopředu vymýšlet, protože nevíte, co se zítra stane,“ pokračuje ve vysvětlení, co ji přivedlo ke komiksovému deníku. Určité míře autentické autocenzury se podle Lomové člověk nevyhne, každopádně se snažila o co největší spontánnost.
„Musela jsem si volnost naordinovat a dát si na ni pravidla,“ říká. K regulím patřil i zákaz myšlenek na případné publikování zápisků. Nakladateli deník nabídla až s odstupem. I proto, aby se osobnější věci, které také deníku svěřila, usadily.
Dny zachycené v kresbách přinášejí všední, vtipné i dojemné zážitky a postřehy, které Lucie Lomová zachycuje s empatií i sebeironií. Osobní témata nahrávají obecnějším úvahám, například o vlastním stárnutí, dospívání dětí, přátelství nebo rutinně umělecké tvorby.
Kresby v knize nechala Lomová „záměrně neotesané“. Chtěla, aby se i tištěná verze co nejvíce podobala notesu, který si na svůj komiksový deník sešila.