Praha - V Jízdárně Pražského hradu je uspořádána retrospektivní přehlídka tvorby Karla Malicha, který české umění obohatil o mnohé novátorské principy. Ukazuje jeho dílo od počátku 60. let, zahrnuje jeho slavné drátěné plastiky, reliéfy i kresby a pastely. Velkorysou instalací se autoři výstavy snaží návštěvníka co nejvíce uvést do vnitřního světa umělce, který celý život usiluje o zhmotnění neviditelného, zachycení světla a proudění energie, nalezení harmonie a rovnováhy. Výstava potrvá do 8. května.
Autorský tým tvoří historik umění Tomáš Vlček, galerista Zdeněk Sklenář a Malichův žák z AVU Federico Díaz, který je autorem architektonické koncepce. Hlavní prostor jízdárny je koncipován jako cesta ze tmy do světla, z nevědomí k poznání, tak, jak se o to Malich snaží celou svou tvorbou. Všechna autorova díla jsou v otevřeném prostoru, který začíná zatemněnými okny a končí v prostoru zalitém denním světlem. Dojem dotváří na míru vyrobený koberec, který je také u vchodu černý a přes škály šedé končí bílou barvou.
V patře jsou vystaveny pastely a kresby, k jejichž sledování zní Malichův text Od tenkrát do teď tenkrát. Na výstavě se také bude promítat film Martina Dostála o Karlu Malichovi Prostě se to děje, který vznikal od roku 1998 do letošního ledna 2013.
„Podstatou práce a novátorství Malicha je přesah do oblasti, kterou jsme neviděli, kterou si neumíme představit,“ řekl novinářům Tomáš Vlček. „Víme, že svět je plný dění, energií, ale nikdo nám je neztvárnil. Malich otevřel sochu a ukázal, co se děje. Je to člověk, který nemá ve 20. století srovnání a nejen na české scéně patří k velikánům,“ doplnil.
Karel Malich začínal v 50. letech krajinomalbou. V 60. letech přešel k abstrakci, chtěl uchopit prostor zevnitř a boural pevný tvar. Další zlom v Malichově tvorbě nastal počátkem 70. let, kdy již mezinárodně uznávaný autor nesměl publikovat svá díla a uzavřel se v ateliéru. Začal se zabývat proměnlivými energiemi, proudícím vzduchem, pohledem na mraky. Pastely z první poloviny 80. let patří ke stěžejní etapě Malichovy práce, ve které autor zásadně přehodnotil realitu okolního světa do subjektivních vizí překračujících smysly uchopitelný prostor.
Od roku 1982 se v kresbách objevuje tvar ovoidu, který nadále Malichovy často velmi komplikované a zdánlivě chaotické vize propojuje. K druhé poloze patří kresby, které se soustřeďují na zachycení světelných událostí v jejich tvarových proměnách. Malich i ve svých 89 letech každý den aktivně tvoří a říká: „Maluji jenom to, co vidím.“
Galerie Zdeněk Sklenář k výstavě vydala deset publikací - od reedice Malichovy monografie od Karla Srpa přes katalog po překlad čínských básní s Malichovým doprovodem nebo leporelo pro děti s říkadly a Malichovými kresbami zvířátek.
