V Ateliéru Josefa Sudka na pražském Újezdě představuje svá díla Petr Helbich. Sudkův žák, asistent, blízký přítel, ale také osobní lékař se pod vlivem svého učitele zajímal o fotografii celý život. Na výstavě nechybí srovnání právě se snímky Josefa Sudka.
„Jsou to pohledy možná ještě melancholičtější, než měl Sudek. Sudek byl svým způsobem osobnost optimističtější než já, který jsem neprožil takové události jako Sudek a žil měšťáckým životem, ale byl jsem spíš životní skeptik do jisté míry,“ uvažuje Petr Helbich o svých fotografiích.
Hrozná troufalost
Petru Helbichovi bylo kolem dvaceti let, když koncem čtyřicátých let poprvé potkal Josefa Sudka ve Frenštátě pod Radhoštěm, kam oba dojížděli na prázdniny. I když byl Sudkem výrazně ovlivněn, postupně si našel vlastní umělecké vidění i vlastní témata. Ta nachází v přírodě i v okolí svého současného bydliště na pražském sídlišti.
„Je zajímavé sledovat, jak se vzájemně ovlivňují. Na jednu stranu pracují s podobnou technikou nebo atmosférou. Na druhou stranu ty věci, kterých se dotýkají, jsou generačně rozdílné,“ říká kurátor Pavel Vančát.
„Na této výstavě je Sudek prezentován jako host, což je teda hrozná troufalost, protože já jsem do Sudkova ateliéru samozřejmě chodil léta, ale nikdy bych si nebyl troufal tady vystavit své fotografie a říkat, že Sudek je host. Já jsem vetřelec,“ říká Helbich.
Díky výstavě se symbolicky setkávají nejen učitel a jeho žák, ale především dva přátelé celoživotně zaujatí uměním fotografie. Expozice Petr Helbich (host Josef Sudek) potrvá do konce srpna.
