Seriálová tvorba britské televize BBC patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co může divák na obrazovce zhlédnout. Mimořádná tvůrčí základna a hluboké kořeny britského humoru daly vzniknout spoustě dnes již legendárních pořadů. Jedním z nejoceňovanějších a nejúspěšnějších byl seriál Jistě, pane ministře, později Jistě, pane premiére. Úspěch zajistila zejména ústřední trojice aktérů, naivní a idealistický politik bažící po přízni voličů, ďábelský manipulátor v podobě stálého tajemníka a politikův osobní tajemník, stojící mezi dvěma mlýnskými kameny a zároveň glosující opodál. Kombinace vskutku geniální a mimořádně fungující.
Úspěch seriálu tkví zejména v jeho nadčasovosti. Přestože premiérový díl běžel na kanálu BBC 2 25. února 1980 a poslední 28. ledna 1988, témata v něm obsažená neztrácejí aktuálnost. Ba právě naopak. Krom neustálého souboje mezi politiky a státní správou se řeší i přílišná byrokracie, problémy s předraženými armádními zakázkami, korupcí a klientelismem, neuvěřitelné požadavky Evropské unie a hlavně způsob, jakým se co nejdéle udržet u moci bez větších skandálů. Již tento výčet jasně ilustruje, že se za téměř dvaatřicet let od premiéry nezměnilo v politice vůbec nic.
Děj seriálu, kterého se v pěti sezónách natočilo 37 půlhodinových a jedna téměř hodinová epizoda, začíná po konci voleb ve Velké Británii, ve kterém prohrává současná politická garnitura, která je střídaná vítězi voleb. Mezi nimi je i Jim Hacker, který od premiéra přijímá místo na (fiktivním) ministerstvu pro administrativní záležitosti. Hacker se seznamuje se stálým tajemníkem ministerstva sirem Humphreyem Applebym a novým osobním tajemníkem Bernardem Wooleyem. Hacker přichází na ministerstvo pln elánu a s touhou po systémových změnách, které slíbil svým voličům. Tato ambice se však diametrálně rozchází s touhou stálého tajemníka, který se pod servilní a úslužnou maskou prostého úředníka snaží všemi možnými způsoby udržet neměnný stav. A díky neuvěřitelným intrikám a zákulisnímu jednání, ve kterém neobyčejně vyniká, se mu to více či méně daří.
Hacker s Humphreyem svými protichůdnými názory nakonec vytvoří tak výjimečný systém přešlapování na místě, že se dostávají až na nejvyšší pozice ve vládě. Humphrey se stává stálým tajemníkem vlády, Hackera si po vládní krizi vybírají jako příklad člověka, který nic moc nezkazí (ale ani neudělá), tedy jako vhodného kandidáta na post předsedy vlády, kterým se nakonec stává.
Jistě, pane ministře, později Jistě, pane premiére se stal okamžitě pojmem. Seriál obdivovala mimo jiné i tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, což potvrzuje i fakt, že se poslední dvě série směly natáčet přímo v čísle deset. Paul Eddington, hrající ministra a premiéra Hackera, dostal za svou roli Řád Kommandera Britského impéria, Nigel Hawthorne dostal za Humphreyho čtyřikrát televizní cenu BAFTA. Jedinými, kdo seriál nepřijali a vytýkali mu nereálnost, byli prý pracovníci britské státní správy…
Nejsilnější stránkou seriálu jsou geniálně napsané a zahrané dialogy, uplatňuje se zejména slovní a situační humor, kterým je pořad bezchybně prodchnut. Exceluje zejména technokrat Humphrey, který využívá své angličtiny a svého vzdělání k tomu, aby v diskusích s ministrem (premiérem) svého nadřízeného dokonale mátl a v obsáhlých promluvách mu nesdělil něco, co vědět nepotřebuje. Českému uvedení pomohl skvěle zvládnutý dabing Viktora Preisse (Hacker), Františka Němce (Humphrey) a Lukáše Vaculíka (Bernard). První dva jmenovaní hrají i v divadelním představení Jistě, pane ministře, které od roku 2006 úspěšně uvádí pražské Divadlo na Vinohradech.
James Hacker: Ale Humphrey, proč ta náhlá návštěva?
Sir Humphrey Appleby: Pane premiére, já musím protestovat, a to naprosto zásadním způsobem. Musím velice důrazně nesouhlasit se zavedenými praktikami, jež uvalují tvrdá a neobhajitelná omezení týkající se vstupu i odchodu vysoce postavených pracovníků státní správy, a jež se vší pravděpodobností, pokud se v těchto praktikách bude pokračovat, přivodí přiškrcení veškerých komunikačních kanálů a mohou dokonce i kulminovat stavem rozvinuté organizační atrofie a nezvratné administrativní paralýzy, což může vyústit ve faktickou nemožnost promyšleně a koordinovaně konat vládní funkce ve službách Jejího Veličenstva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
James Hacker: Čili nemáte klíč.
Podle seriálu napsali scenáristé epizod Antony Jay a Jonathhan Lynn knihy Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére, které jsou v České republice v prodeji ve čtyřech svazcích. Knihy jsou psané jako deník Hackera, který je doplněn o Bernardovy vzpomínky a zápisky z diáře Humphreyho. Mimo jiné se v předmluvě dozvídáme osudy hlavních postav. Jim Hacker je v roce 2019, (kdy mohou být memoáry kvůli třicetileté lhůtě, ve které nesmí být zveřejněny žádné vládní dokumenty, konečně uveřejněny) již mrtvý. Sir Humhrey Appleby končí v ústavu pro choromyslné, Bernard Wooley naopak získává titul Sir. Ve skutečnosti je také jediným představitelem hlavních postav, který je ještě naživu…
• Paul Eddington - James Hacker (ministr pro administrativní záležitosti) - dabing Viktor Preiss
• Sir Nigel Hawthorne - Sir Humphrey Appleby (stálý tajemník ministerstva) - dabing František Němec
• Derek Fowlds - Bernard Wooley (osobní tajemník ministra) - dabing Lukáš Vaculík
