Léta jiné vyhazoval, teď byl sám vyhozen. A nikde na něho nečekají s otevřenou náručí, čím dál méně častěji ani doma. Jo, nic netrvá věčně, ovšem některé věci jako by někdy trvaly celou věčnost. 10. března od 20:00 na Jedničce se Jiří Langmajer pokouší popadnout Druhý dech. V rámci filmového cyklu České televize Nevinné lži.
Martin (Jiří Langmajer) měl letět s rodinou do Mexika zakládat novou pobočku firmy, jejímž byl dlouholetým a loajálním zaměstnancem, místo toho ale vyletěl z práce. Zbyla mu sada golfových míčků s jeho oblíbeným čínským příslovím „7x upadni, 8x vstaň“, hypotéka, manželka (Petra Hřebíčková) v domácnosti a dvě nezletilé děti na soukromé škole. A také mylný dojem, že nové místo hravě sežene.
Že to není problém, se mu daří nalhávat sám sobě a poměrně dlouho i své rodině. „Šlo mi o to ukázat, jak blízko má lež k optimismu,“ říká Mirka Zlatníková, podle jejíhož scénáře režisér Petr Zahrádka film Druhý dech natočil. „Hlavní hrdina opravdu věří, že práci už musí získat každým dnem, každým okamžikem, protože má pro ni přece všechny předpoklady. Jenže svět se už točí jinak - a to on nevidí.“
Martin byl dlouho nepostradatelný - nebo alespoň tuhle bublinu pečlivě přifukoval. Šéf ho plácal po rameni, rodina svého živitele radostně vítala a on svým blízkým i rád splnil kdejaké přání, aniž by jeho slovní zásoba obsahovala větu: „Kolik to bude stát?“ Této role se nechce vzdát, manželčin případný příspěvek do rodinného rozpočtu považuje za osobní selhání, změny, k nimž došlo v pracovních nabídkách-poptávkách, za něco, co se ho přece vůbec netýká - i sám před sebou předstírá, že problémy nejsou, a jsou-li, tak se vyřeší (rozuměj: on je vyřeší).
„Scénář reflektuje velkou vlnu propouštění manažerů, kterou přinesla hospodářská krize. Mluvila jsem s několika personalisty i lidmi, které to postihlo. Zajímavé mi připadalo, že zatímco obyčejní lidé počítají s tím, že by mohli přijít horší časy, lidi na vyšších manažerských postech jsou neuvěřitelně naivní. Identifikují se s luxusními služebními auty, mobily, počítači a zapomínají, že jim ty věci nepatří. Mávají manažerskými smlouvami a neuvědomují si, že ty jsou na rozdíl od jejich hypoték ze dne na den zrušitelné. Investují do obleků na míru, které stojí desetitisíce, ale mají nulovou reánou hodnotu. 'Bohatství' a 'jistoty' těhle manažerů jsou naprostá iluze,“ domnívá se scenáristka Mirka Zlatníková.
Při marném čekání na telefonát s nabídkou práce si Martin vybíjí frustraci kopáním základů pro (předem nepostavený) bazén uprostřed anglického trávníku, jámu ale kope svým konáním hlavně sám sobě. A je samozřejmě jen otázkou času, kdy do ní spadne. Množí se nezaplacené účty i neúspěšné pohovory, přibývá nedorozumění se ženou. K tomu všemu se mu věčně do cesty plete jako němá výčitka Vávra (Ondřej Malý), poslední zaměstnanec, kterého vyhodil, než jemu samotnému potřásli rukou - a děkujeme, odcházíte.
„Já sám bych uměl vyjmenovat nejméně dvacet zaměstnání, které bych mohl z fleku dělat. Čím jste třeba chtěl být vy, když jste byl malý?“ dává Martin Vávrovi na odchodnou spolu s golfovým míčkem s čínským příslovím i dobrou radu. O několik měsíců později by sám nějakou potřeboval (a ne zrovna tu, která zní: 7x upadni, 8x vstaň). Nedočká se jí od svých kamarádíčků headhunterů a ředitelů, ale ze strany pro něj nečekané. Poté v jeho životě i ve filmu ubude dramat a přibude veselosti.
„Nevěřím, že člověk může dojít pocitu naplnění tím, že bude v office spacu 'checkovat maily', vyrábět powerpointové prezentace a doufat, že dneska nic nepokazí,“ naznačila scenáristka, pro který z konců, jichž měla několik variant, se nakonec rozhodla. „V korporátním světě je hodně šikovných chlapíků, které bychom potřebovali v normálním životě: v pekárnách, hospodách, školách, zahradnictvích. V oborech, do kterých se zatím pouští snílci. Moc bych si přála, aby se tihle lidé s výborným teoretickým vzděláním začali pouštět do úplně praktických věcí.“
Nevinné lži pokračují opět příští neděli - ve filmu Martina Dolenského Hvězdička stvoří Michal Suchánek mediální hvězdu, která mu přeroste přes hlavu.
