Když Ladislav Fuks umístil hlavní část děje svého, dnešníma očima hodnoceno, nepřekonaného postmoderního fantaskního románu Vévodkyně a kuchařka (vyšlo v roce 1983) do jakési šlechtické stavby v tehdy předměstské části Vídně, do Aspern, zajisté netušil, co se zde za pouhých třicet let odehraje. Navíc se u Fukse jednalo o ryzí fantazii, přes veškerou snahu jsme s vídeňskými hostiteli žádný malý zámeček, Fuksem přepečlivě popsaným, na místě nenašli. Zato jsme byli osloveni jiným projektem - jak už to tak ve Vídni bývá, opět velkolepým.
Již několik let i náš tisk cituje výsledky anket o nejpříjemnějším místě k žití na naší planetě. Bez problémů prvenství získává dlouhodobě Vídeň (Praha je zařazována zhruba na místo 76). Autoři článků přemýšlejí, proč tomu tak je, a v podstatě se i strefují – město pro své obyvatele dělá mnohé kroky, které ve Vídni život zpříjemňují a stále vylepšují.
Zapomíná se ale na to v podstatě hlavní – na více než 130 let trvající, a to za všech politických režimů, výraznou stavební politiku města, kterému dnes patří okolo 60 % vídeňských nájemních bytů. Není to sice dnes přesná formulace, město v roce 2004 zvolilo novou stavební politiku, nicméně se různou formou spolupodílí na výstavbě dalších nájemních domů. Dnes již nevznikají pověstné hofy, neboli dvory, což byly a vlastně stále jsou skupiny velkých nájemních domů, často zaujímajících celý velký blok v řadě čtvrtí. Nově v posledních letech vyrůstají velmi pestře řešená malá sídliště s kompletní infrastrukturou a dobře vyřešenou hromadnou dopravou.
Ještě stále se dostavuje zajímavě řešený soubor budov v oblasti Vorgartenstraße, a současně již rok v obrovském tempu vyrůstá část města, určená v budoucnu pro 20 000 lidí u výše zmíněného Aspern, která dostala díky své poloze vtipné a přitažlivé jméno: Seestadt neboli Jezerní město. Již druhým rokem sem jezdí zcela nová moderní linka metra, jejíž vagony jsou novým jménem označeny (vtipná a plodná reklama). Ta je vedená nad zemí na elegantních betonových mostech. Navíc se na místo stavby urychleně dokončuje tramvajové spojení (povedou sem dvě nové linky).
Vídeň se tentokrát rozmáchla velkoryse – z budovaných plánovaných bytů pro 20 000 obyvatel podpoří celkem 80 % bytů, provozovaných jako klasické nájemní (samozřejmě včetně infrastruktury, parků, dopravy, škol a podobně), neuvěřitelnou částkou 108 miliard korun (!!!!). Jižní část, která se začala stavět v loňském roce v létě, pojme celkem 6 000 obyvatel, přičemž se prvních několik set začne stěhovat v listopadu tohoto roku.
A na vídeňské poměry se tu zase nebudou mít nijak špatně. Město stanovilo pro byty, které podporuje přímo u 15 stavebních společností, měsíční nájem za 1 m2 maximálně 7,50 eur, přičemž u některých domů může nájem klesnout i na necelá dvě eura za metr. U zbylých 20 % domů pak mohou ceny vystoupat na několikanásobek – to podle schopností developerských firem. Aby se zachovala pestrost staveb, najaly stavební firmy 41 nejrůznějších architektonických týmů a ateliérů. Ti jsou omezeni pouze cenou odvedené práce a výškou staveb, která je logicky limitována.
Seestadt se jmenuje podle půvabného jezera, napájeného spodní vodou v místě na okraji bývalé pískovny o ploše 50 000 m2. Jezero není a nebude určeno pro typickou rekreaci – však okolo je plováren a říčních radostí víc než dost. Je koncipováno jako pohledová záležitost, částečně obklopeno parkem a procházkovou trasou. Seestadt, které mimochodem leží pár set metrů od největší továrny BMW v Evropě, buduje také studentské koleje pro 300 studentů. Celková plocha nové městské části činí 240 hektarů, obyvatelé zde najdou celkem 2,2 milionů m2 obytné plochy. A aby nešlo o stavbu typických „nocleháren“, bude zde postupně připraveno 2 000 pracovních míst u společností, které zaujmou kancelářské a jednoduché výrobní plochy na okraji, u linky metra.
Autoři celého urbanistického řešení počítají s výrazným podílem zeleně. Zástavbou, která se vlastně rozkládá mezi dvěma posledními stanicemi metra, prochází okružní Ringstraße, zjevně inspirovaná klasickým vídeňským císařským řešením centra. Zdejší Ringstraße je samozřejmě subtilnější, je však vtipnou připomínkou nedalekého velkého historického konceptu.
Pro mnoho Vídeňanů je již dnes stavba zajímavým cílem pro víkendové výlety a procházky – o tom svědčí stovky výletníků, celých rodin. Ti se procházejí se zájmem po okraji místa s čilým stavebním ruchem. Ve Vídni se vlastně nikdy žádná sídliště nestavěla, i proto je Seestadt přitažlivou oblastí.
