Figarova svatba vznikla původně jako humorná opera hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Stavovské divadlo v Praze si vzalo dílo na paškál a poupravilo ho k obrazu svému. Ačkoliv se stále drží hlavní předlohy a vyznívá klasicky, jsou do hry zasazeny alternativní, moderní prvky. Jak to vypadá, když Figaro ve slušném kostýmku drtí na kytaru Sex Pistols?
Bláznivý den! Alespoň pro Figara a jeho nastávající Zuzanku. Mají se sice brát, jenže od toho, aby si konečně dali manželský polibek, je dělí ještě dlouhá cesta. Chlípný hrabě Almaviva si totiž na komornou své ženy udělal zálusk a vyhrožuje, že pokud mu Zuzka nepůjde po vůli, souhlas ke sňatku nedá. Záludný Figaro si tohle chování ale nenechá líbit a spolu s ostatními rozehrává komedii plnou převleků, šarvátek a spiknutí.
V roli Figara září Richard Krajčo, ačkoliv oproti Shakespearově dramatu Richard III. nedostává takový prostor. Výrazně nedominuje ostatně žádná z postav, všichni mají relativně stejnou příležitost rozehrát svůj part. Režisér Michal Dočekal obsadil hru zkušenými herci jako např. Miroslav Donutil, Jana Boušková nebo zmíněný Krajčo. Mimo ně však září také Pavla Beretová coby Zuzana, Miloslav König v roli lehce „úchylného“ Cherubína, ale hlavně křehká hraběnka Kateřina Winterová, která má po celé dvě a půl hodiny diváka v hrsti. Je specifická už jen svou chůzí a na jevišti rozehrává rozmanitou plejádu výrazů, grimas a poloh.
Se scénou se divadlo příliš nenadřelo, všeho všudy ji totiž tvoří akorát zástup židlí a růžová roura visící ze stropu. To však vůbec nevadí - oku totiž lahodí příjemné nasvícení a vzhledem k brilantním hereckým výkonům je neustále na co koukat. Velké uznání patří také kostymérce Kateřině Štefkové, která vcelku dodržela styl oblékání osmnáctého století, přesto každému obleku vtiskla výjimečnost a originalitu - ať už se jedná o dvě holubice na hraběnčině klobouku nebo o podivně strnulé sako učitele hudby.
Řeč byla o modernizaci. Místy zdlouhavý děj zpestřují nečekané hudební vložky, ale to nemluvím o písních, jež postavy občas zazpívají. Ale o momentě, kdy si Zuzana sedne do orchestřiště za bicí a Figaro popadne kytaru, na níž vzápětí „vysolí“ Anarchy In the UK od Sex Pistols. Čelist spadne celému publiku, aby ji vzápětí vystřídal obdivný úsměv. Stejně tak v momentech, kdy Krajčo s veškerou grácií přejde ze vznešeného slovníku do anglických či českých vulgarit (přesto stále v mezích). Inu otázka odlišné spravedlnosti pro chudé a vznešené holt vzbouzí emoce…
Pokud hledáte klasiku, Bláznivý den aneb Figarova svatba vás asi nepotěší, stejně jako růžový molitan řinoucí se ze stropní roury. Jestliže je vaše mysl alespoň trochu nakloněná alternativě a objevování nového, nechte se touto inscenací zlákat. A vůbec nevadí, že se nejedná o premiéru a Stavovské divadlo ji už v repertoáru nějakou chvilku má.
