Nadějný český režisér sní o natočení filmu v Hollywoodu, pomoci v dobývání filmového světa mu může britská producentka, je třeba ale překonat pár kulturních rozdílů. Takový „americký sen“ si plní režisér a scenárista Jan Svěrák ve své románové prvotině. Při psaní vycházel ze scénáře, který nenatočil. Román Bohemia s ním v rozhovoru pro Studio 6 rozebírala Jolka Krásná.
Jan Svěrák vydal románový debut. V Bohemii se posmívá mladšímu alter egu
9 minut
Rozhovor s Janem Svěrákem o knize Bohemia
Po premiérách filmů Akumulátor 1 a Jízda jste řekl, že jednou natočíte film, kdy, cituju, „roztrhnu kůži, ukážu kosti, že nejsem jen hodný hošánek z dobré rodiny“. Stalo se to, jen ne ve filmu, ale v knize, že jste ukázal něco o sobě?
Do určité míry, asi do 62 procent, jestli to chcete vědět přesně. Každopádně jsem režisér a knížka je také o režisérovi. Je na začátku kariéry a potýká se se stejnými problémy jako já. Je to takové moje alter ego. Hraju si s představou, co by se stalo, kdyby. Na rozdíl ode mě je drzejší, jde do věcí, do kterých bych já třeba nešel.
Bohemia měl být původně film s Kryšofem Hádkem v hlavní roli. Jak je to vlastně dlouho, co tento příběh vznikl?
Napsal jsem ho po Tmavomodrém světě, když jsme se seznámili s Kryštofem Hádkem a když jsem měl už dost dlouhou zkušenost se západním světem a s tamními způsoby nejen natáčení filmů, ale i života. V roce 2003 jsem scénář dopsal – a Erik ho hned odmítl…
… to by mě právě zajímalo, co na to váš producent Erik Abraham, protože postavu britské producentky v knize příliš nešetříte…
Odmítl to. Říkal jsem si: No dobře, dělám si z té postavy legraci, chápu. Já jsem mu totiž taky odmítl jeden film, který pak natočili s Nicole Kidmanovou, jmenoval se Nevěsta přes internet, a on byl naštvaný. Tak jsme to nechali být. A když jsem ten příběh teď vytáhl a zeptal se: Hele, kdybych ho udělal česky jako knihu, vadilo by ti to? On řekl: Česky je mi to úplně jedno.
Na hlavního hrdinu, režiséra Ivana Šustila, nejste moc hodný. Není Bohemia tak trochu terapeutická kniha?
Řekl bych, že jo. Že se v ní setkaly dvě osoby. Třicetiletý drzý, ambiciózní režisér, ochotný překračovat i určité hranice, které by neměl, se setkává s tím zmoudřelým v druhé polovině života, který to může už s lehkou nadsázkou glosovat a trošku se tomu prvnímu třeba i posmívat. A to mě bavilo.
Jack Nicholson, vlastně Becauson
K filmům, které jste nenatočil, patří i Henderson, král deště od Saula Bellowa. Když jste svého času o tomto filmu uvažoval, říkal jste si, že v něm třeba mohl hrát Jack Nicholson. A v knize Bohemia vystupuje americká filmová hvězda Jack Becauson. Ani k ní nejste úplně příznivý. Souvisí nějak se skutečným Nicholsonem?
Jacka Nicholsona obdivuju, akorát vím, že on práva k Hendersonovi, králi deště dlouhá léta měl a toužil ho natočit. A teprve když si asi říkal „dneska už nemá cenu takový film točit“ nebo „už jsem starý, už nechci točit v Africe“, tak je pustil. Takže když už jsem s ním nemohl natáčet, aspoň jsem si s ním napsal knihu.
Ale ty manýry, co Becauson v knize má, jste si vymyslel?
Ano, vymyslel, Nicholson má ale určitě jiné manýry…
Skutečnost jsou cihly pro nový barák
Kniha se odehrává na přelomu tisíciletí. Neopominul jste ani 11. září 2001. Tehdy jste byl dokonce v Americe.
Letěli jsme z festivalu v Torontu do Miami a v těch devět ráno jsme byli někde kolem New Yorku, pak s námi praštili o zem v Miami a začaly se rušit lety. Takže tu atmosféru, kdy se v Americe zastavil veškerý život, jsem se v knize snažil popsat.
Jak se vám při psaní propojovaly věci, které jste zažil, s tím, co jste si domyslel?
Něco skutečného vlastně potřebujete k psaní. To jsou cihly, z kterých stavíte nový barák. Díky autentickému materiálu je příběh věrohodnější.
Čekala jsem, že váš první román bude science fiction, což jste jako milovník kultovního filmu Blade Runner i párkrát avizoval. Proč jste nakonec jako prvotinu vydal Bohemii?
Protože na sci-fi je spousta práce, to bude ještě trvat pár let.
Přemýšlíte kromě knihy i o dalším filmu?
Čekám, až mě nějaký film osloví, že bych ho chtěl natočit, ale zatím se mi to neděje. Rok nebo dva se ještě budu věnovat psaní. Nicméně jakmile jsem to řekl, všichni mi posílají scénáře, takže mám tak dva týdně.
Textový přepis rozhovoru byl redakčně upraven.
