Pardubice - Návštěvníci Domu U Jonáše v Pardubicích si od středy 24. září mohou prohlédnout obrazy ze sbírky režiséra a herce Jana Kačera. Vystavena budou díla Františka Kavána, Libora Fáry, Bohumíra Matala, Jana Kodeta a Karla Malicha. Kačer, rodák z blízkých Holic, se s výtvarným uměním poprvé setkával jako dítě v časopisech i kalendářích a později jako mladík v bytě své tety v Praze. Výstava, doplněná několika díly ze sbírek galerie, potrvá do 22. října.
„Někdy jsem u ní přespával. Dole se otáčely trolejbusy a prudké světlo, které přitom zajiskřilo, náhle ozářilo některý obraz. Já jsem se vzbudil a najednou koukám, ve zlatém rámu Kaván. Druhý den bác, v dalším rámu Mařák, v třetím Ženíšek,“ popsal Kačer svá iniciační setkání s obrazy. Jeden Ženíškův obraz pak od tety dostal po zkouškách na vysokou školu a stal se základem jeho budoucí sbírky.
Výstava patří do cyklu Prostor pro jednoho kurátora pořádaného Východočeskou galerií. Kačer se s některými tvůrci osobně znal. Se scénografem Fárou se setkával při divadelní práci, Matalu navštěvoval na jeho mlýně, s Malichem, který byl rovněž z Holic, hrával za sokolovnou volejbal.
Jan Kačer o autorech ve své sbírce:
Kavánův obraz milovala maminka. Byl pro ni něžnou vzpomínkou na vysněnou krajinu dětství. Pokorná prostota Kavánova, který chodil přírodou bos, aby nezašlápl včelku, sídlila v jejím domku. I pro mě byl František jedním z prvních průvodců do hájemství krásy.
Libor Fára byl pro mne v mnohém záhadou. V ateliéru, kde pracoval, byl přísný pořádek, askeze. Když takřka beze slova mi předával své návrhy, zpíval z gramofonu Luis Armstrong Wonderfull world. Obdivoval jsem jeho strohé dílo. A byl jsem překvapován jeho životní vášní. Řekl mi: „Jen amatér váhá, profesionál sedne na rychlík a jede do Blatný pro Böhmovy růže.“
Matala jsem prvně viděl svlečeného do půl těla, jak urputně opravuje svůj mlýn Prudká. S ohromnou vervou maloval své obrazy a náruživě miloval svou práci. Byl divoký i něžný. Neobyčejně přátelský a inspirativní.
Sošku Quijota od Jana Kodeta jsem kdysi dostal od jeho syna Jirky. Stýská se mi po něm. V té sošce je skryté poselství. Do boje bez kopí, bez nohou, s marnou nadějí.
S Karlem Malichem jsem hrával za sokolovnou volejbal.
