Dalo by se říci až světlem přetékající výstava v rozlehlé a vysoké chrámové sešeřelé prostoře je uvozena dvěma kubusy souboru obrazů Exist, zhruba dva roky vznikajících až typických autorových komentářů, kriticky se vymezujících k dnešní postindustriální krajině nejen kolem nás. Jakub Švéda se (chvályhodně a možná hodně zakódovaně) pokouší mapovat svoji intimní reakci na stále komplikovanější životní prostředí, zapojuje do svého sdělení zjednodušenou vizi industriálních dálnic, stopy měst, továren, rafinérií, používá drobné reálné 3D artefakty, dotvářející náš dojem z umazaného prostoru dneška (anebo českého dneška?).
Jak sám kdesi vyjádřil, snaží se dosáhnout vzájemného pocitu rovnováhy, což, jak sám ví a jak je asi i bohužel logicky přesvědčen, je ve finále nemožné. Je to jakýsi aperitiv do velmi působivého, zábavného, ale přesto skepsí naplněného představení, které diváka se svojí panoramaticky otevřenou náručí záhy očekává.
Toto rozporuplné rozpoložení pak proniká celou výstavou, zdánlivě působící jako veselá hra světelných přeludů a technicistních tvarů, které ve zmenšené verzi coby ovladače (a následně luminiscenty) používáme v denním životě stále častěji a vehementněji.
Využití zajímavého a obtížného prostoru pro zdánlivě hravou světelnou show není v žádném případě jen jakousi kurátorskou radůstkou. Je to prostor pro komplikovaná, bohužel výrazně skrytá sdělení, se kterými Švéda léta pracuje a činí tak svá díla stále složitějšími poselstvími a průniky do svého nitra. Zde je nutno přiložit velký klíč k dekódování a rozluštění, protože samotné prvoplánové čtení nejenže může, ale v tomto případě dokonce musí přinášet pocity libé, což je ale vlastně v zásadním vnitřním rozporu se záměrem autora a velmi rafinovaně komplikuje výsledný dojem a poslání.
Pootočíme-li tímto klíčem správným směrem a ovládneme-li nejrůznější „jazykové“ kódy, najdeme nejen odkazy na vnitřní strukturu těla, zajímavá zkratková loga či piktogramy, pronikající nejrafinovanějšími stezkami do našeho denního přirozeného života, časté příkazy, korigující naše svobodné chování, komplikovaná sdělení v plasticky vrstvených vlisech, citace některých vztahů moderního umění k živé realitě, neuvěřitelnou svobodu ve využívání barevné škály a pak finální konstatování bezmoci jedince v širokém veletoku neovlivnitelných vlivů a tlaků, kterým jsme takřka nonstop vystaveni (velmi často proti své vůli).
Šaty, do kterých Švéda své komentáře a poselství obléká, jsou ale navýsost moderní a působivé. Pracuje s nejnovějšími materiály, plasty, technikami, světlem, barvou, jejich deriváty a násobky. Počítačové zpracování, následné tisky a dílenské zpracování vytváří chladně dokonalou inscenaci, které podléháme i proti své vůli. Možná zavádějící okouzlení tak může a nemusí přispět k pochopení autorových záměrů, na něž předchozí text rád upozorňuje. Tedy pozor na toto vábení (pojem, který použil teoretik Ivan Neumann)! Sami víme, jak bychom s ním měli nakládat.
Připomínám, že instalace předkládá Švédova díla v četnosti a mnohosti tak, jak ještě nikdy komplexně nebyla k vidění. I proto je dobré věnovat návštěvě dostatek času a dnes již populární výstavní prostoru navštívit.
JAKUB ŠVÉDA / OVLADAČE A LUMINISCENTY. Kde: Výstavní a koncertní síň v chrámu sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Kdy: Otevřeno denně od 10:00–18:00, bez vstupného. Výstava potrvá již jen do 8. listopadu.
