Lichtenštejnové vládli na Opavsku a Krnovsku celá čtyři století. Území pozvedli kulturně i hospodářsky. Teď se knížecí rod do regionu alespoň na chvíli vrátil, a to do Slezského zemského muzea, které zve na výstavní projekt roku, mapující jejich vládu.
Jak knížata z Lichtenštejna rozvíjela region. Na výstavě jsou k vidění díla milionové hodnoty
Nejprve byl Karel I. z Lichtenštejna na počátku sedmnáctého století povýšen do šlechtického stavu a od císaře darem získal Opavské knížectví. Jeho syn, Karel Eusebius, o patnáct let později knížectví krnovské.
„Byly to relativně malé územní celky, ale z hlediska politiky byly pro Lichtenštejny mimořádně významné. Právě díky jejich zisku získali právo zasedat na knížecím sněmu ve Vratislavi a také knížecí titul v dědičné držbě,“ popisuje kurátor Slezského zemského muzea Ondřej Haničák.
Portréty obou knížat visí hned nad vzácnou listinou, originálem darovacího císařského dekretu. „Je to listina vydaná Matyášem Habsburským z roku 1614. Jedná se o rukopis na pergamenu, který je doplněný přivěšenou voskovou pečetí,“ uvádí Haničák.
Slib věrnosti novým pánům museli složit i místní stavy v opavském proboštském kostele. Událost z roku 1632 připomínají dva exponáty. „Máme tady jednak halapartny bodyguardů, kteří doprovázeli Karla Eusebia na cestě do Opavy a strážili ho při skládání toho holdu, a máme tady také tisk, který dokumentuje tu samotnou událost,“ dodává kurátor.
Díky Lichtenštejnům existuje i muzeum
Krnovské a opavské knížectví spravovali. Nikdy tam nesídlili. „Provozovali tady lesní hospodářství, hutnictví. Čistý zisk z těch panství byl samozřejmě nemalý,“ míní Haničák.
Vzácné předměty, sochy i obrazy jsou nejenom ze sbírek muzea, ale mnohé z nich, milionové hodnoty, i z depozitářů samotných lichtenštejnských sbírek. K vidění jsou například portréty předního zástupce barokní neapolské malby 18. století Francesca Solimeny.
Na spravovaném území také investovali do umění, třeba do sakrální architektury. Věnovali materiál na stavbu poutního kostela na Cvilíně. Díky Lichtenštejnům existuje i Slezské zemské muzeum. Byli to právě oni, kdo poskytl pozemky na stavbu výstavní budovy.