Město na Měsíci, na vlakových kolejích nebo vytesané do skály patří mezi devět studentských projektů, které vystavuje Centrum současného umění DOX. Jejich autoři zkoumali prostřednictvím utopických studií možnosti urbanismu. Jedna z nich propůjčila název i celé výstavě – Galegion.
Jak jezdit k Jadranu a bydlet na Měsíci. Studenti postavili utopická města
Utopie zasazovali studenti do konkrétních lokalit, a to i mimoplanetárních. Například v centru Mariánských Lázní dostavěli soubor ze sedmdesátých let, v Drážďanech zase přeměnili železniční překladiště na město na kolejích. Projekt Galegion, jenž dal výstavě název, představuje město filmu vybudované nad Branickým mostem v Praze.
„Dalo by se zjednodušeně představit jako autonomní systém, podobně jako zaoceánská loď, která v sobě obsahuje všechny funkce města, od bydlení přes zábavu až třeba po operační sály. Takže je to část města, která dokáže být izolovaná nebo se dá i připojit,“ vysvětluje architekt Petr Hájek, v jehož ateliérech na vysokých školách v Praze a Bratislavě všechny vystavené projekty vznikaly.
Patří k nim třeba i město zamýšlené pro měsíční kráter Shackleton. Sloužit by mělo jako základna pro trvalý pobyt člověka na Měsíci. „Bez uměle vytvořené gravitace by člověk na Měsíci nepřežil. Na vesmírné stanici stačí, když vykonává nějaký sport, aby mu neochablo svalstvo, ale kdyby tam měl být natrvalo, tak přicházejí problémy. Člověk by mohl oslepnout nebo by se jeho srdce natolik oslabilo, že už by se nemohl vrátit zpátky na Zem, protože by nevytlačovalo krev proti gravitaci,“ upřesňuje spoluautorka kráterového města Mirka Grožáková, na co vše při jeho navrhování bylo nutné myslet. Model centrifugy pro výrobu umělé gravitace postavila podle výpočtů, které konzultovala s astrofyziky.
Tunel k moři, město do lomu
Návštěvníci výstavy si prohlédnou i možnou pobočku Guggenheimovo muzea. Mladí architekti ji umístili do Salzburgu a zasadili sto padesát metrů hluboko do skalního masivu. Tento projekt pravděpodobně zůstane utopií, najdou se ale i takové, jejichž realizace nebyla nemyslitelná. Například Adriaport, čtyři sta kilometrů dlouhý tunel, který měl Československo propojit s Jaderským mořem.
Vyprojektován byl v roce 1977 v Pragoprojektu na popud ministerstva vnitra. Studenti pod vedením architekta Hájka někdejší nápad rozpracovali. Nastínili, jak by vypadal umělý ostrov, k jehož vytvoření by se využil výkopek z ražby tunelu.
Do DOX se také vrátil projekt nabízející způsob, jak využít více než kilometr dlouhý zbraslavský kamenolom po skončení těžby. Urbo Kuno – neboli v esperantu „společné město“ – se v centru představovalo už před pěti lety.
I za ním stojí Petr Hájek a jeho studenti, projekt města v lomu navíc doprovázel „paralelní román“ od spisovatele Miloše Urbana. „Dostal jsem zakázku zalidnit umělé město příběhem. Musel jsem ho přizpůsobit tomuto neexistujícímu, ale přesto reálnému, funkčnímu prostoru,“ podotýká prozaik.
Utopii se Centrum DOX věnuje až do 25. května. Jeden z projektů řeší i využití volných pozemků v sousedství tohoto multifunkčního komplexu.
DOX vystavuje utopickou architekturu (zdroj: ČT24)