Komedie, které se nikdo nesmál. Údajně nejnudnější film, jaký kdy byl. Ovšem také zásadní snímek nejen režiséra Ivana Passera, ale i československé kinematografie. Festival ve Varech v sobotu uvedl v premiéře digitálně zrestaurovanou verzi Intimního osvětlení. Uvidí ji i diváci ČT art - 8. července ve 22:55.
Intimní osvětlení není passé(r)
Námět začali psát Jaroslav Papoušek s Václavem Šaškem a pak se rozhodli přizvat Ivana Passera. Řekli si, že by film mohl být pro spolupracovníka Miloše Formana (podílel se na scénářích k Hoří, má panenko a Lásky jedné plavovlásky) dobrou příležitostí pro samostatný debut. Nakonec byl nejen jeho prvním celovečerním titulem, ale také posledním, který natočil před svou emigrací z Československa do USA v roce 1968.
„Represe je zdravá pro umění“
„Učili jsme se na FAMU strukturu scénáře, jak se vypráví příběh, že film je blíž architektuře než literatuře. Mě ale zajímalo, jak se to dá udělat jinak - popřít všechny ty zákony. Věřil jsem, že je to možné. Dělali jsme, co jsme chtěli, akorát jsme to museli dělat tak, aby to nebylo příliš zřejmé. Orson Welles se kdysi vyjádřil, že trocha represe je zdravá pro umění. Myslím, že to tak fungovalo i s námi,“ říká Passer.
Scénář sepsala trojice za týden. „Jmenoval se Bílý plášť a byl o medičce, která cosi zažije na letních prázdninách,“ prozradil scenárista Václav Šašek, že původně byl příběh úplně jiný, než se vyvinul v hořkou komedii o setkání dvou dávných spolužáků. Snímek natáčel Passer s neherci v jejich domovech - a také s herečkou Věrou Křesadlovou, kterou mu doporučil její tehdejší manžel Miloš Forman.
Komedie, které se nesmáli
„Když někdo skončil film, tak ho ředitel Barrandova musel vidět jako první. Na projekci byl on a ještě dva cenzoři. Myslel jsem, že jsem dělal komedii, ale nikdo se nezasmál. A když film skončil, tak se na nás ředitel otočil, dlouze se na nás díval a pak řekl: Tohle je možná nejnudnější film, jaký byl kdy natočený,“ popisuje Passer, jak jeho debut přijaly tehdejší kinematografické instituce.
Mezi diváky mu pomohla náhoda - na festival v Karlových Varech se v roce 1965 přihlásilo jen málo snímků. O půlstoletí později stejná přehlídka uvádí snímek v restaurované podobě. Názor barrandovského šéfa publikum 51. ročníku rozhodně nesdílelo.
Intimní osvětlení se tak stalo pokračováním tradice, kterou v roce 2011 započala Vláčilova Markéta Lazarová. Od té doby je každý rok ve Varech promítnut jeden digitálně zrestaurovaný titul ze zlatého fondu české kinematografie.