V 90. dílu seriálu Národní galerie nikdy nezavírá se podrobně podíváme na dílo Ignáce Františka Platzera, poslední velké osobnosti domácí barokní plastiky. Socha Sv. Jana Nepomuckého, jež pochází z výzdoby kláštera premonstrátů v Teplé, vznikla v 50. letech 18. století. Zachycuje největšího světce domácího baroka ve zvláštním prudkém nakročení jedné nohy, přičemž ta druhá se zcela charakteristicky opírá buď o mušli, jako v našem případě, nebo o rybu či říční vlnu. Co je ovšem zarážející na Platzerově kompozici, je prudké vyklonění světce do strany, zatímco současně pravicí objímá krucifix a v kontrastním držení zachycuje knihu Písma se zvláštním detailem položeného biretu. Více prozradí kurátor Sbírky starého umění NG Tomáš Hladík.
Tomáš Hladík je vedoucím Sbírky starého umění, oddělení českého umění. Vystudoval obory dějiny umění – historie na Filozofické fakultě UK v Praze (1978). V Národní galerii se věnuje sochařství období renesance a baroka; současně se podílel na přípravách výstav barokního umění v Čechách (Praha 2001, Lille 2002/2003, Praha 2010/2011).
Ignác František Platzer (1717-1787) byl český pozdně barokní sochař a řezbář. Pocházel z rodiny řezbářů ze západních Čech. Vyučil se na Vídeňské akademii a na podzim roku 1744 přišel do Prahy, kde založil velkou dílnu, která dodávala celé soubory řezbářské a kamenosochařské výzdoby pro kostely, kláštery, zámky a zámecké zahrady v celých Čechách, a to po dalších více než 150 let. Platzerovo dílo je charakteristické tělesnou smyslností a plností forem. Podařilo se mu osobitě spojit domácí vrcholně barokní tradici s vídeňským klasicismem.
Za výjimečnými uměleckými díly se společně vydáme opět v neděli 25. listopadu. Kurátorka Marcela Vondráčková představí dílo od Norberta Grunda nazvané Krajina s troskami okrouhlého chrámu. Všechny předešlé díly naleznete zde.
