V 90. dílu seriálu Národní galerie nikdy nezavírá se podrobně podíváme na dílo Ignáce Františka Platzera, poslední velké osobnosti domácí barokní plastiky. Socha Sv. Jana Nepomuckého, jež pochází z výzdoby kláštera premonstrátů v Teplé, vznikla v 50. letech 18. století. Zachycuje největšího světce domácího baroka ve zvláštním prudkém nakročení jedné nohy, přičemž ta druhá se zcela charakteristicky opírá buď o mušli, jako v našem případě, nebo o rybu či říční vlnu. Co je ovšem zarážející na Platzerově kompozici, je prudké vyklonění světce do strany, zatímco současně pravicí objímá krucifix a v kontrastním držení zachycuje knihu Písma se zvláštním detailem položeného biretu. Více prozradí kurátor Sbírky starého umění NG Tomáš Hladík.
Ignác František Platzer: Sv. Jan Nepomucký
Tomáš Hladík je vedoucím Sbírky starého umění, oddělení českého umění. Vystudoval obory dějiny umění – historie na Filozofické fakultě UK v Praze (1978). V Národní galerii se věnuje sochařství období renesance a baroka; současně se podílel na přípravách výstav barokního umění v Čechách (Praha 2001, Lille 2002/2003, Praha 2010/2011).
Národní galerie v Praze nikdy nezavírá - Sv. Jan Nepomucký (zdroj: ČT24)
Ignác František Platzer (1717-1787) byl český pozdně barokní sochař a řezbář. Pocházel z rodiny řezbářů ze západních Čech. Vyučil se na Vídeňské akademii a na podzim roku 1744 přišel do Prahy, kde založil velkou dílnu, která dodávala celé soubory řezbářské a kamenosochařské výzdoby pro kostely, kláštery, zámky a zámecké zahrady v celých Čechách, a to po dalších více než 150 let. Platzerovo dílo je charakteristické tělesnou smyslností a plností forem. Podařilo se mu osobitě spojit domácí vrcholně barokní tradici s vídeňským klasicismem.
Za výjimečnými uměleckými díly se společně vydáme opět v neděli 25. listopadu. Kurátorka Marcela Vondráčková představí dílo od Norberta Grunda nazvané Krajina s troskami okrouhlého chrámu. Všechny předešlé díly naleznete zde.