Brno - Jako grotesku o pýše, pádu a rouhačství touhy pojal hru klasika světové dramatiky Henrika Ibsena režisér Jan Frič. Nastudoval ji v brněnském HaDivadle. Ztvárnění se opírá o Ibsenovo mistrovské psychologické propracování jednotlivých postav i o panický strach, který zažívá hlavní postava z nástupu mladé generace.
Ibsenův Stavitel Solness zažívá v Brně panický strach
„Každé dílo souvisí s osobou, která ho vytváří. Autobiografické prvky v něm tedy nejsou náhodou. Umělecká tvorba vychází zevnitř člověka a ten může své myšlenky a témata získat pouze ze svého okolí nebo sám ze sebe,“ domnívá se Jan Frič.
Podobně na dílo nahlížel i mladý norský spisovatel Knut Hamsun, který Ibsenovo dílo kritizoval v 19. století. Vnímal jej jako umělcovo zúčtování se životem a vykonanou prací. Podle Hamsuna spisovatele inspirovala při psaní jeho vlastní životní situace.
Ibsen stvořil postavu stavitele Solnesse, který obětoval svůj rodinný život tomu, aby byl uznán umělcem ve svém oboru. Nyní se obává mladších, kteří se jej snaží nahradit. „Hra je o hledání, zda je umění vůbec možné, o umělcovu zaprodání se i rouhání. Je to pohled do jeho vnitřního světa, náhled na to, jak je jeho život sžírající,“ vysvětlil režisér.
Hru podle svých slov vybral proto, že mu hlavní téma syndromu vyhoření přišlo aktuální. „Snažím se vybírat hry podle toho, co podle mě souvisí právě s dobou, nebo podle toho, co právě prožívám,“ dodal. Se Stavitelem Solnessem diváky poprvé seznámí 9. května.
GALERIE
videogallery_530953
V Ibsenových dílech se prolíná realismus, symbolismus i psychologie. Často byl proto nazýván Freudem divadla. Právě Freud a další psychologové využívali Ibsenových postav buď jako východiska pro analýzu osobností, nebo pro ilustraci svých teorií.