Stavby, které v Praze vyrostly během let 1969 až 1989 mnohdy neprávem získaly nálepku normalizační architektury a stejně jako v roce 2014 Hotel Praha začínají pomalu a nenávratně mizet. Autoři nové publikace Praha brutálně krásná chtějí ukázat, že i takové budovy však mají svou hodnotu a krásu. Zachovávají je tak alespoň „na papíře“.
Do knihy autoři zařadili přes třicítku podle nich výjimečných staveb. Mezi nejznámější patří nově zrekonstruovaná budova bývalého Federálního shromáždění na Václavském náměstí od architekta Karla Pragra, která se stala součástí Národního muzea.
Na odvážný architektonický styl své doby dnes doplácí i částí odborníků zatracovaná a částí uznávaná budova Transgasu na Vinohradech. Budovu chce její majitel zbourat, stále se ale čeká na demoliční výměr. Za její zachování zároveň bojuje několik iniciativ.
„V roce 1974 tehdejší již normalizační Svaz architektů označil toto dílo jako typický příklad nesocialistické architektury stejně jako třeba Kotvu od Machoninové,“ upozorňuje přitom architekt Václav Aulický. Budova je součástí období takzvaného brutalismu, který je odvozený od francouzského slova „brut“ tedy beton. Podle Aulického se u nás význam slova „brutální“ zvláštním a nesprávným způsobem překroutil do negativního významu.
- Československo se v roce 1970 zavázalo k přepravě plynu ze SSSR na západ Evropy a ke stavbě příslušného plynovodu. Součástí celé akce bylo zřízení ústředny vybavené moderní technikou, přesněji dispečinku transitního plynovodu a administrativní budovy Federálního ministerstva paliv a energetiky, obchodu a služby.
- Jako první byla v roce 1974 dokončena ústřední budova dispečinku. Izolační fasáda kvádrové budovy byla sestavena z 18 tisíc žulových dlažebních kostek.
- Dvě věžové budovy vycházely z původního návrhu architektů Iva Loose, Jindřicha Malátka, Jiřího Eisenreicha a Václava Aulického a jejich výška byla regulována s ohledem na Národní muzeum. Třetí budova štítové zdi Rozhlasu byla věnována dodatečně.
- Komunisté měli v plánu podobné stavby vystavět podél celé magistrály. Ta měla původně směřovat nad Muzeum na estakádě. Z plánu ale nakonec sešlo. Zůstal jen objekt na Vinohradské třídě a pár dalších budov.
- Mezi svoje položky zařadil budovy Transgasu třeba cyklus přednášek Nejošklivější architektura Prahy. Klub Za starou Prahu však oceňuje jeho odvážné urbanistické prvky.
Už od počátku kontroverzní stavbou byla Žižkovská televizní věž, která byla dokončena v roce 1992. Stojí na místě bývalých Mahlerových sadů a stavbě částečně musel ustoupit i starý židovský hřbitov. První reakce byly velmi negativní, časem si ale vysílač veřejnost získal na svou stranu a stal se nedílnou součástí panoramatu i symbolem Prahy.
„Jedinou možností ochrany tohoto typu staveb je, že budou chráněny státem, že budou prohlášeny třeba za technickou nebo kulturní architektonickou památku, a to se v současné době neděje,“ říká editor publikace Ondřej Horák. Ambicí zlepšit veřejnou diskuzi o rozvoji Prahy má třeba nové Centrum architektury a městského plánování.
