Praha - Proslavil jej milý humor knih ze života studentů a kantorů. Spisovatel-humorista Jaroslav Žák v nich kromě vlastní profesorské erudice prokázal smysl pro groteskní nadsázku, recesi a mystifikaci. Filmy podle těchto knih tvořily oblíbenou televizní zábavu i v období tuhé normalizace v 70. letech 20. století. Humor jeho pozdějších knih se ale komunistickému režimu zajídal. Taky poněkud zdrsněl.
„Autor bez odpovědnosti“
Jeho méně známé knihy z padesátých let tak mohly vyjít až koncem 20. století. První rozsáhlý román Ve stínu kaktusu začal psát hned po druhé světové válce, aby se vyrovnal se stíny českého charakteru. Parodie na českou závist, nenávist, nevzdělanost a sklon k sádelnatosti už nemá ten laskavý tón jeho raných románů. Po únoru 1948 byl Žák jako „autor bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci něčím tak nepřípustným, jako je recesismus“ (napsala dobová kritika), vyhoštěn ze Syndikátu spisovatelů. Později pracoval pod cizími jmény jako překladatel a korektor a od poloviny 50. let též v Ústavu pro zdravotnickou dokumentaci.
Tehdy vznikal jeho dvoudílný román o únorovém převratu Konec starých časů (1991) a Na úsvitě nové doby (1993). Žák tu vytvořil panoramatický obraz dějů 25. února 1948. Ukázal s nadsázkou, jak vypadal převrat v Pepově Týnci alias Jaroměři, kde sám dlouhá léta působil jako středoškolský profesor francouzštiny a latiny. V knize prokázal značnou dávku jasnozřivosti, jak se časem ukázalo.
Žáka proslavily úspěšně zfilmované knihy ze studentského prostředí
Žertovné textíky se Žákovi, který vyrůstal v Praze na Žižkově v rodině poštovního úředníka (narozen 28. listopadu 1906), draly do pera již za studií na gymnáziu. V té době napsal i první povídku Pancéřová loď se sci-fi námětem, která byla otištěna až po jeho smrti. Též redigoval třídní časopis a začal přispívat do humoristických časopisů. Do literatury vstoupil ve dvojici s malířem Vlastimilem Radou parodiemi na dobově oblíbené romány z Divokého západu a na gangsterské romány, jako je tomu například v knize Z tajností žižkovského podsvětí.
Koncem 30. let natočil režisér Martin Frič podle jeho knih Študáci a kantoři a Cesta do hlubin študákovy duše dva veleúspěšné filmy (první pod názvem Škola základ života). Na konto jejich úspěchu Žák v roce 1946 opustil školství, přestěhoval se do Prahy a věnoval se psaní knih a scénářů pro film. Po úspěchu Študáků a kantorů a její divadelní verze Škola základ života též uspořádal v roce 1938 přednáškové turné po Čechách na téma Študáci na jevišti, v literatuře a ve společnosti. Za to se na jeho hlavu snesla kritika Ústředního spolku československých profesorů pro snižování vážnosti profesorského sboru.
Během druhé světové války a po ní se projevil jako osobitý esejista a fejetonista, věnoval se nejrůznějším tématům, za okupace i se snahou symbolicky posílit národ v odvaze. Na motivy jeho raných próz Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich a Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české vznikl v roce 1970 šestidílný televizní seriál Dobrodružství šesti trampů.
Jaroslav Žák zemřel 29. srpna 1960 v Praze.
