Hořkosladká, ale báječná cesta k novému životu vede přes Divočinu

Cheryl Strayedová přišla o největší lásku svého života - její matka zemřela v 45 letech na rakovinu plic. Aby přehlušila bolest, začala experimentovat s drogami a do postele pozvala prakticky každého, kdo si o to řekl. Tehdy dvaadvacetiletá Američanka zvolila radikální způsob, jak si život uspořádat: projít stezku Pacific Crest Trail, která se táhne napříč Spojenými státy - od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Že člověka někdy vzpomínky bolí víc než rozedrané nohy, teď v kinech diváky přesvědčí Reese Whiterspoonová. A je to skutečně Divočina.

Herečka a filmařka Reese Whiterspoonová si knižní zpověď Cheryl Strayed poprvé přečetla v letadle. Okamžitě věděla, že chce natočit příběh o této ženě, která přišla o všechno a rozhodla se bez jakýchkoliv zkušeností úplně sama projít nejdelší, nejtěžší a nejdivočejší stezku v Americe. S hrdinkou se opravdu setkala a následně spolu obě trávily čas a vyprávěly si o životě. A tak se zrodila Divočina.

Filmu kraluje především střih. Scenárista Nick Hornby odvedl skvělou práci, když se rozhodl příběh rozházet a nevyprávět ho lineárně. Divák je tak svědkem nejrůznějších paměťových „flashbacků“, které mu teprve postupně odhalují, proč si ta křehká dívka teď dobrovolně rozdírá obřím batohem záda a pije splašky z kaluže. Skvěle působí i její vnitřní promluvy, protože mluvit si celou dobu pro sebe nahlas, by vypadalo opravdu hloupě. 

Už od počátku bylo jasné, že hlavní postavu ztvární sama Whiterspoonová. Role vyžadovala po držitelce Oscara (Walk the Line) extrémní fyzické a psychické nároky. „Musela jsem zvládnout horolezectví, přebrodit řeku, pochodovat po hrudník ve sněhu a spadnout do mrazivé řeky,“ popsala. Bývalá Pravá blodnýnka se navíc divákovi zcela odhalila. Výjimečně ne jen v duševní podobě, osmatřicetiletá hvězda vůbec poprvé odložila všechny svršky. Její nahota je však do filmu zasazena šikovně, jen v potřebných pasážích a nejedná se o účelovou provokaci.

Režisér Jean-Marc Vallée do snímku zase vnesl jemné úsměvné detaily. Člověk by nikdy neřekl, jakou dětskou radost dospělému způsobí nové boty nebo možnost zavýt si s vlky. Zároveň ukázal, že když už Cheryl na své 1770kilometrové pouti potkala lidi, ne vždy bylo o co stát. Dbal i na takové detaily, aby měla herečka stejné oblečení nebo účes, jaký tehdy nosila Strayedová. Ta ostatně na natáčení osobně dohlížela. 

„Byl to obrovsky fyzicky náročný počin zdolat PCT během 94 dnů. Ale byla to pro mě také duchovní cesta. Vydala jsem se na tuto trasu v době, kdy jsem se cítila ztracená a zoufalá, kdy jsem se ocitla v mrtvém bodě. Tato cesta mě v mnoha ohledech naučila, jak doslova dát jednu nohu před druhou,“ prohlásila Cheryl. Pokud zvládáte pohled na slezlé nehty a rádi se cítíte hořkosladce, vydejte se do Divočiny s ní.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...