Praha - Jiří Kodet zemřel 25. 6. 2005 ve věku 67 let po vleklých zdravotních problémech. V roce 2003 při slavnostní premiéře jedné z her prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, i přesto ale představení odehrál až do jeho konce. V roce 2004 dostal významné ocenění z rukou prezidenta Klause za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a umění. Přesto, že jeho kolegové nikdy neopomenou připomenout jeho choleričnost, byl až do konce svého života velmi oblíbeným. Zásluhu na tom měl jeho osobitý šarm, jisté aristokratické vystupování, na kterém si zakládal přesto, že šlechticem nebyl.
Narodil se 6. prosince 1937 v Praze. Je potomkem slavných uměleckých rodů Budilů a Kodetů. Jeho herecký rod sahá až k Josefu Jiřímu Kolárovi, řediteli slavného Prozatímního divadla. Jeho praděd byl Vendelín Budil, ředitel plzeňského divadla, dědové herec Jiří Steimar a sochař Emanuel Kodet, rodiče sochař Jan Kodet a herečka Jiřina Steimarová. Nevlastní bratr je malíř Kristián Kodet a sestra Evelyna Steimarová byla rovněž herečka.
Představitel mnoha desítek rolí v divadle i ve filmu byl posledních více než deset let členem činohry Národního divadla, ačkoli čtyřicet let odmítal do divadla, odkud vyhodili jeho matku, vstoupit. Poprvé tam vkročil na začátku devadesátých let, aby podepsal pracovní smlouvu.
„Vždycky ho bavilo si na něco hrát, dělat velká gesta. To patří k jeho životu, ale málokdo to dokázal pochopit. To, že řval a bral ze stěny pušku, byly pózy, zástěrky velkého citu,“ prohlásila kdysi o svém otci jeho dcera Barbara Kodetová.
Mladý Jiří Kodet byl kvůli emigraci nevlastního otce vyhozen z gymnázia. Jeho matku, herečku Jiřinu Steimarovou, zase vyhodili z Národního divadla, kde dlouhá léta působila. Kodet absolvoval jezdecké učiliště v Kladrubech a přihlášku na DAMU si podával jako ošetřovatel koní. Na akademii se dostal až napodruhé. Školu sice dokončil, diplom však nezískal. Nikdy totiž neobdržel zápočet z ruského jazyka. Své první herecké angažmá získal v Pardubicích. V roce 1963 si ho vzal Jan Kačer do Ostravy, odkud celý soubor přešel do Prahy, kde založili Činoherní klub. V tomto divadle sloužil čtyřiadvacet let.
Ve filmu však příliš příležitostí nedostal. U jeho jména v hereckém rejstříku komunisté poznamenali: Jen malé a záporné role. A tak směl hrát jen mravně labilní floutky a sukničkáře. „Připadal jsem si jak pěstěnej jelen, jednorožec, udržovaný odstrašující případ. Aby ukázali, jak buržoazní lidi vypadají,“ prohlásil ke svému hereckému zaškatulkování.
Po roce 1989 vytvořil dvě velice výrazné filmové role ve snímcích mladých režisérů Petra Zelenky (Knoflíkáři) a Jana Hřebejka (Pelíšky). Za vedlejší roli ve filmu Knoflíkáři a za hlavní roli ve filmu Pelíšky obdržel ocenění Český lev.
Byl dvakrát ženatý. S první manželkou Renatou Cihelkovou měl dceru Karolínu, s druhou manželkou výtvarnicí Soňou Murgašovou, se kterou žil 36 let, dvě děti - syna Jana a dceru Barbaru, která úspěšně pokračuje v rodinné herecké tradici.
