A rapujou a hiphopujou a radujou se, že nejsou jako blbý krevety někde na konci potravinového řetězce. Tak se neptej, proč tancovat v dalším pokračování úspěšného animáku, promasti brka a trsej spolu s nimi a kámošem rypoušem, až se budou drolit antarktické ledovce! A jednoho dne to jako správný tučňák riskni, skoč, zamávej křídly - a (možná?) se i ty rozletíš.
Kdo by neměl tučňáky rád. Obzvláště ty císařské. Ty, co se dokážou v mrazivé kose semknout a přežít. Ty, co se k nám už párkrát přikolébali houpavým tanečním krokem z filmového plátna a zase nás dostali. Jen si vzpomeňte na strhující dokument o dojemném a neuvěřitelném oscarovém Putování tučňáků přes vražedný antarktický ledovec, na to, jak jsme si užívali s tučňáky z Madagaskaru či soucítili s polepšeným Panem Popperem a jeho tučňáky.
Preludující tučňáci z prvního Happy Feet (2006) si vyzpívali Oscara a jejich tvůrci pokrytecky tvrdí, že si je tak hluboce zamilovali, že prostě museli natočit „dvojku“ a ještě přitlačit 3D formátem, protože je to srdcovka. Pravda může být (a pravděpodobně také je) však mnohem prozaičtější. Když vám tihle ptáci vydělají pár set milionů dolarů, musíte pronto točit pokračování, i kdybyste je k smrti nenáviděli. A tak se také stalo!
Gravitace nemá šanci
Od posledně se změnilo to, že Mumble a Gloria žijí jako rodina se svým zdánlivě nedomrlým synem Ericem, který v namachrovaném hejně působí jako vošoust, který nic moc neumí, a když už se od táty nechá ukecat, aby to zkusil, uřízne si ostudu. A protože tenhle z ostudy ušitý černobílý kabát neunese, zdrhne do světa, v němž narazí na prvního létajícího tučňáka a začne se učit pravdám, které mají senzitivnímu a důvěřivému dětskému divákovi udělat tu správnou díru do hlavy. Z didaktických pouček, jak se stát lepším tučňákem, potažmo člověkem (rozuměj správným Američanem), lze připomenout profláklá pravidla typu: když něco chceš, tak to dostaneš; musíš věřit, že to dokážeš; nesmíš utíkat, ale vypořádat se s tím - obohacená o nové kreace, jako: nejde o to, kde bydlíš, ale s kým, které u vyspělejších frekventantů základky mohou evokovat i vilné představy, na hony vzdálené rodinnému a mládeži přístupnému animáku.
Aby toho nebylo málo a dovádějícím tučňákům zplihly krovky, nakrkne se macecha příroda, kterou už tahle selanka zprudila, a práskne do ní přílivovou vlnou (nenápadná implantace problematiky životního prostředí), která zašoupe gigantickými ledovci tak, že mají tučňáci rázem po ptákách, neboť se ocitnou v pasti, odkud se bez pomoci nedostanou. A to si pište, že tato je již na cestě, podmalovaná chytlavým soundtrackem Johna Powella a vedená obětavým Mumblem, jeho rychle dospívajícím synem Ericem a partou těžkotonážních rypoušů, pod jejichž tanečními kroky pukají ledy. A o to právě jde…
Musíš cítit rytmus!
Rodák z australského Queenslandu George Miller sice původně studoval v Novém Jižním Walesu medicínu, ale pak v roce 1979 natočil prvního Šíleného Maxe - a bylo vymalováno. Tenhle postapokalyptický sci-fi thriller pak otočil ještě dvakrát a definitivně se stal režisérem, o kterém se začalo mluvit, stejně jako o Melu Gibbsonovi, jenž se (vlastně jeho zásluhou) stal hvězdou. Od počátku se ale zdá, že Miller spíše než k solitérům inklinuje k sériím. Třikrát z režijního křesla dirigoval Šíleného Maxe, dvakrát na filmové plátno provázel prasátko Babe (poprvé ještě jako scénárista, podruhé již usápnul i režii) – a byl by vůl, kdyby k lukrativním tučňákům z Happy Feet, kteří vydělali majlant a zfamfrněli děti na celém světě, pustil někoho jiného.
Jestli tahle série přežije několik dalších, antarktických zim a bude pokračovat dál, měl by se ale George Miller přestat ležérně povalovat na vavřínech a výrazně přitlačit na kreativní pilu, neboť současná „dvojka“ se nepokrytě veze na vlně první epizody, ředí její obsah do málo výživné, nastavované kaše (kterou mlíčňáky dětského publika ještě skousnou, ale příště už budou hledat něco výživnějšího). A na Oscara nemá ani náhodou!
Točit tučňáky dál na kšeft je sice produkčně legitimní a výživné, ale je to škoda. Pro ně i pro nás. Zasloužili by si totiž lepší a sevřenější story, zřetelněji charakterizovaného a akčněji se projevujícího hrdinu, dramatičtěji vyklenutý děj a třeskutější pointu, nežli je čekání na to, zda se leniví rypouši nakonec přece jen dovalí k vydřenému a uvězněnému hejnu a nadělají z ledovce náplň do šejkru, čímž pustí tučňáky ve vlastním i přeneseném smyslu slova k vodě (a mohou si zase jít po svých ploutvích po svých). Opět se tu potvrdilo, že pouze…
… vymazlená animace sama nestačí
A tam, kde není slušný základní příběh, nemá ani ten nejsympatičtější tučňák do čeho klovnout. „Dvojka“ totiž vzbuzuje lehce matoucí dojem spíše volně řazených a ještě volněji propojených (až spolu v zásadě téměř vůbec nesouvisejících) zábavných epizod, jejichž modelovým příkladem jsou dva roztomile ukecaní kreveťáci (v originále namluvení Bradem Pittem a Mattem Damonem), kteří v mrazivé vodě pod ledovcem řeší, jak (či zda je vůbec možné) přestat už být jen žrádlem pro ostatní a udělat jeden malý krok pro korýše, ale velký pro bezobratlé - což je zmate natolik, že se pokusí dát přes držku mrožovi.
Tenhle existenciálně frustrovaný krevetí tandem je evidentní úlitba pro dospělý doprovod, neboť děti jejich hlodům většinou nebudou moc rozumět. Zato se jim bude líbit létající tučňák Sven (který ve skutečnosti žádný tučňák není), ale mezi nelétajícími je celebrita, která si to užívá, či strýček Ramon, který je spíše pako nežli macho, ale když uvidí samičku s pořádnou ťápotou, začne mu být černobílý fráček malý (Robin Williams, jenž mu v originále propůjčil hlas, tomuhle zřejmě rozumí).
- Happy Feet 2 zdroj: Warner Bros http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3224/322314.jpg
- Happy Feet 2 zdroj: Warner Bros http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3224/322311.jpg
- Happy Feet 2 zdroj: Warner Bros http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3224/322312.jpg
- Happy Feet 2 zdroj: Warner Bros http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3224/322313.jpg
Každý z nich je svým způsobem roztomilý a zábavný, ale všichni jsou tak nějak v jednom hejnu, z něhož se nikdo extrémně nevymyká. Ale to přece my, empatičtí filmoví diváci, nutně potřebujeme a platí to i pro rodinný, muzikálově „kolorovaný“ animák jako je tento. Potřebujeme mít svého hrdinu i svého hajzla, s nimiž můžeme jejich příběh prožívat, milovat je a nenávidět. To je, oč tu běží. A neříkejte, že takoví mezi tučňáky nejsou. Že jsou na tom o tolik lépe než my.
HAPPY FEET 2. USA 2011, 100 min., český dabing, přístupné, 2D + 3D. Režie: George Miller. Scénář: George Miller, Gary Eckem, Warren Coleman, Paul Livingstone. Kamera: David Peers. Hudba: John Powell. Hrají (v českém znění): Vojtěch Kotek (Mumble), Tereza Bebarová / zpěv: Tereza Černochová (Glorie), Jonáš Zima / zpěv: Jana Zenáhlíková (Eric), Michal Suchánek (Bill), Richard Genzer (Will), Otakar Brousek ml. (Ramon), Libor Bouček (Sven). V kinech od 19. ledna 2012.
