Straubing (Bavorsko) – V centru bavorského města Straubing umístil norimberský výtvarník Ottmar Hörl expozici s 1 250 hajlujícími trpaslíky. Oficiálně otevřena je od 15. do 19. října, už od instalace se ale u ní zastavovali kolemjdoucí. Neudělal jsem je proto, aby byli lidem lhostejní, vítá Hörl reakce lidí. Kontroverzní výstava s názvem Dance with the Devil (Tanec s ďáblem) má být protest proti přetrvávajícím fašistickým tendencím v současné německé společnosti.
Vystavování nacistických symbolů je v Německu nezákonné, soud ale už dříve rozhodl, že Hörlovi plastoví trpaslíci jsou zřejmou satirou a expozici povolil. Většina figurek je vyvedena v černé barvě, asi dvacet z nich je natřeno zářivě zlatou. Zájemci si je mohou ve Straubingu i koupit - jeden kus za 40 euro.
Satirické trpaslíky vystavoval Hörl už dříve na různých místech Evropy, aby ukázal, že neonacismus je přítomným problémem i v mnoha dalších zemí, nejen v Německu. Nebezpečí teroru podle něho nepřináší jen pravicový extremismus, nebezpečný „princip vůdce“ přichází i z jiných diktátorských režimů. „Mohl bych právě tak trpaslíkům sevřít ruku v pěst jako symbol komunistické totality,“ uvedl příklad.
Ottmar Hörl o instalaci: „Figura trpaslíka není hodnocením společnosti. Není ani jejím zrcadlem. Spíše je znakem, gestem společenských souvislostí. Trpaslík ukazuje, že způsob myšlení, který on symbolizuje, je stále ještě součástí naší společnosti. Neměli bychom zavírat oči před tím, že fašistická myšlenka, snaha manipulovat s lidmi nebo jim udílet rozkazy je velice nebezpečná a v naší společnosti je stále přítomna.“
Figurky hajlujících trpaslíků prezentoval Hörl loni na uměleckých trzích v belgickém Gentu nebo v italském Bolzanu. Veřejný prostor je tradiční prezentací jeho děl: dva tisíce trpaslíků doprovázelo v roce 1998 zahájení operního festivalu v Mnichově, sedm tisíc zajíců pětisté výročí domu Albrechta Dürera v Nürnbergu a osm set novofundlandských psů připomínalo psa Richarda Wagnera jako součást projektu „Operní dům pro 21. století“, který se konal v roce 2004 v Bayreuthu.
„Je pravda, že svými pracemi lidi polarizuju. Někteří mě považují za totálně nemožného, jiní za neskutečně dobrého. Domnívám se ale, že polarizace je obecně zdravá věc, protože díky ní vzniká diskuse. Výhradní souhlas je příliš jednotvárný,“ říká Hörl.
