Tichá píseň jako nelítostné svědectví o dominanci a společenských předsudcích. Za román Chanson douce obdržela francouzsko-marocká novinářka a spisovatelka Leila Slimaniová ve středu Goncourtovu cenu. Je teprve čtvrtou ženou za posledních dvacet let, která toto prestižní francouzské literární ocenění získala.
Goncourtova cena zaslechla Tichou píseň o vraždách
Slimaniová byla mezi čtyřmi finalisty podle deníku Le Figaro od začátku favoritkou. „Jednak to bylo proto, že je poměrně mladá, jednak nemá čistě francouzský původ, narodila se v Maroku, a především její román je velice umně napsaný,“ domnívá se Petr Dytrt, vedoucí Ústavu románských jazyků a literatur Masarykovy univerzity.
Tichá píseň je druhým románem této pětatřicetileté autorky. Vypráví o matce dvou malých dětí, která se rozhodla vrátit do zaměstnání a po velmi přísném výběrovém řízení zaměstnala chůvu. Žena jménem Louise si rychle získá náklonnost dětí a postupně začne mít v domácnosti hlavní slovo.
„Past vzájemné závislosti postupně sklapovala, až do závěrečného dramatu,“ naznačuje nakladatelství Gallimard v anotaci další vývoj příběhu, v němž chůva obě děti zavraždí. Autorka svým „suchým a pronikavým stylem“ vyvolává napětí od první stránky.
Komentář Petra Dytrta z Masarykovy univerzity (zdroj: ČT24)
Tradičně byla spolu s Goncourtovu cenou, udělovanou od roku 1903 a pojmenovanou podle dvou spisovatelů konce 19. století, předána také Renaudotova cena. První ocenění vybírají spisovatelé, druhé literární publicisté, uděleny ale nemohou být stejnému titulu. Letošní laureátkou je spisovatelka a dramatička Yasmina Rezaová. Zaujala knihou Babylone o muži, jenž po nedorozumění uškrtil svou ženu. Její hry zná i publikum v Česku, například inscenaci Art má na repertoáru Divadlo bez zábradlí.