Tichá píseň jako nelítostné svědectví o dominanci a společenských předsudcích. Za román Chanson douce obdržela francouzsko-marocká novinářka a spisovatelka Leila Slimaniová ve středu Goncourtovu cenu. Je teprve čtvrtou ženou za posledních dvacet let, která toto prestižní francouzské literární ocenění získala.
Slimaniová byla mezi čtyřmi finalisty podle deníku Le Figaro od začátku favoritkou. „Jednak to bylo proto, že je poměrně mladá, jednak nemá čistě francouzský původ, narodila se v Maroku, a především její román je velice umně napsaný,“ domnívá se Petr Dytrt, vedoucí Ústavu románských jazyků a literatur Masarykovy univerzity.
Tichá píseň je druhým románem této pětatřicetileté autorky. Vypráví o matce dvou malých dětí, která se rozhodla vrátit do zaměstnání a po velmi přísném výběrovém řízení zaměstnala chůvu. Žena jménem Louise si rychle získá náklonnost dětí a postupně začne mít v domácnosti hlavní slovo.
„Past vzájemné závislosti postupně sklapovala, až do závěrečného dramatu,“ naznačuje nakladatelství Gallimard v anotaci další vývoj příběhu, v němž chůva obě děti zavraždí. Autorka svým „suchým a pronikavým stylem“ vyvolává napětí od první stránky.
Tradičně byla spolu s Goncourtovu cenou, udělovanou od roku 1903 a pojmenovanou podle dvou spisovatelů konce 19. století, předána také Renaudotova cena. První ocenění vybírají spisovatelé, druhé literární publicisté, uděleny ale nemohou být stejnému titulu. Letošní laureátkou je spisovatelka a dramatička Yasmina Rezaová. Zaujala knihou Babylone o muži, jenž po nedorozumění uškrtil svou ženu. Její hry zná i publikum v Česku, například inscenaci Art má na repertoáru Divadlo bez zábradlí.
