„Éra Kosslick“. Už teď je jasné, že právě pod tímto názvem vstoupí od příštího roku do filmové historie období Berlinale mezi lety 2001 a 2019, kdy prestižní přehlídku vedl ředitel Dieter Kosslick. V letošním ročníku zasedá v ředitelském křesle naposledy, ale nejde o nečekaný velký třesk. Odchod jedné z postav, které formovaly německé i světové filmové umění i průmysl, byl oznámen už loni. První den 69. Berlinale tak patřil Kosslickovi coby největší hvězdě.
Dieter Kosslick přišel už k festivalu přesunutému z bývalého Západního Berlína na stanici Zoo na nově budované Postupimské náměstí. Tady na zelené louce (nebo spíše betonové, po pádu Berlínské zdi) vyrostl nový Festivalový palác, nové centrum města, nová čtvrť. Dynamická, s duchem proměny světa a vstupu do 21. století. Takové je a bylo i Berlinale v Kosslickových opratích.
Více žen, více filmů
Jako festivalový šéf podporoval Jafara Panahiho, pronásledovaného íránského režiséra, jehož filmy nechal tajně doputovat na festival a umožnil je promítat. Když vyhrál snímek Taxi, bylo to silné politické gesto do Íránu i do celého světa.
Podporoval uprchlíky, a když Zlatého medvěda získal italský dokument Oheň na moři, vyslalo jeho vítězství pro změnu silný politický vzkaz především těm, kteří uprchlíkům pomoct nechtějí.
Podporoval ženy a je pyšný, že letos sedm filmů ze sedmnácti v hlavní soutěži natočily režisérky. Figurují mezi nimi například Agnieszka Hollandová, Teona Strugar Mitevska nebo Isabel Coixetová.
Rozhodovat o jejich počinech bude porota v čele se slavnou francouzskou herečkou Juliette Binocheovou – zdá se, že i volba ženy coby předsedkyně poroty nebyla náhodná. Binocheová je dlouhá léta spřízněná duše berlínské přehlídky. Vyhrála Stříbrného medvěda v roce 1997 za roli ve filmu Anglický pacient. Ten byl produkovaný Harveym Weinsteinem, producentem, jehož obvinění spustilo lavinu kampaně #MeToo. Proto i na něj přišla na tiskové konferenci řeč; herečka podotkla, že s ním nikdy problém neměla, ale ať spravedlnost udělá, co je potřeba.
Když Dieter Kosslick na začátku století nastupoval do vedení festivalu, panovaly v Berlíně obavy o diváka. Nový šéf Berlinale program rozšířil na čtyři stovky filmů, což je enormní počet. Na jedné straně festivalové publikum rozmanitost filmů přitáhla, na druhé straně byl ředitel kritizován, že dává prostor i méně kvalitním, nefestivalovým snímkům.
Rozšířil také počet sekcí a různých programů, určených například pro nové talenty nebo pro nové populární seriály, spustil i programy zdánlivě vzdálené od filmu, jako Knihy na Berlinale ve spolupráci s knižním veletrhem ve Frankfurtu nad Mohanem.
Prvním Kosslickovým počinem ale před osmnácti lety byl důraz na domácí německou kinematografii v hlavním programu. Zavedl i novou sekci věnovanou čistě německému filmu a také ceremoniály jsou plné domácích německých hvězd.
Soutěžní Narušení systému
Jeden z prvních soutěžních filmů letošního ročníku shrnuje Kosslickova kritéria. Jedná se totiž o film od ženy… a Němky. Jmenuje se Systemsprenger (Narušení systému) a jako svůj celovečerní debut ho natočila německá režisérka Nora Fingscheidtová. Se svým scénářem dokonce figurovala v předchozích letech v programu pro talenty Berlinale.
Vypráví o devítileté Benni, kterou nikdo nechce, protože je naprosto nezvladatelná. Není schopná fungovat v jakémkoliv systému, překračuje sebejednodušší pravidla pro soužití. Její vlastní matka se jí a její nezvladatelné energie bojí, a proto se jí vzdala. Jediné, o co se Benni snaží, je přitom být s matkou. Jde jí o výraznou potřebu lásky a pocit bezpečí. Snaha německých sociálních pracovníků pomoct nicméně vede do prázdna.
Systemsprenger je příběh v jistém smyslu akční, trochu psychologický, trochu sociální, trochu sympatický s dobrou vůlí německých sociálních úřadů a jejich pracovníků, s romantizujícím poselstvím o soucitu s lidmi bez lásky a domova. Pětatřicetiletá režisérka přiznala, že na filmu pracovala šest let a k tématu ji přivedlo překvapení, když mezi ženami bez domova, o nichž točila film, narazila na čtrnáctiletou dívku.
Film si své diváky i příznivce na Berlinale určitě najde. Publikum je k festivalu velmi loajální a díky tomu z něj tvoří první největší filmovou událost roku.
