Recenze - Žil podle hesla, že když přijdou trable (a že jich bylo), nesmí to vzdát! Protože ten, kdo to vzdá, je mrtvý. A on se už jako mrtvý narodil a jednou mu tahle zkušenost stačila, protože se jen šťastnou náhodou nakonec prokřičel do života. Pochopil, že showbyznys je v podstatě jen show a byznys, a on uměl dokonale oboje. Jeho hudba to není jen funk, soul, gospel, R&B, jazz nebo rock – je to především hudba Jamese Browna, která vás dostane a nepustí. Stejně jako tenhle životopisný hudební film, když se naladíte na jeho vlnu.
Hudební životopisný film je docela vstřícný formát, který tvůrcům i divákům nabízí zpravidla zajímavý, nezřídka populární a téměř vždy vděčný hudební repertoár, jenž je organickou součástí tématu. A k tomu většinou i dramatický, pohnutý a do extrémů prolnutý životní příběh, neboť skutečné hvězdy filmové scény si to většinou hodně užívají, sviští životem na plný plyn a někdy za sebou zanechávají pěknou paseku. Je tu na co se dívat, co poslouchat, možnost dozvědět se i nějakou tu pikantnost z jejich privátu, kterou bulvár dosud neprovětral – a také možnost porovnávat, jak dobře je napodobují ti, kteří našli odvahu, aby vstoupili do jejich všeobecně známých postav a nabídli nám svoji verzi. Dlužno poznamenat, že jsme jim za jejich odvahu i výkon většinou aplaudovali.
Stačí jen připomenout třeba Toma Hulceho v Amadeovi, Marion Cotillardovou v Edith Piaf, Jamieho Foxxe v Rayovi nebo úžasnou Dianu Rossovou v Billie zpívá blues, Joaquina Phoenixe jako Johna R. Cashe ve Walk The Line či Vala Kilmera, který si zahrál Jima Morrisona v The Doors. A teď máte možnost si k výše jmenovaným velkými písmeny připsat vcelku ne příliš známé jméno Chadwick Boseman, jenž předvádí s netriviální vícerozměrnou figurou Jamese Browna dechberoucí show, která vyvolává až mrazivý pocit, že se Mr. Please, Please, Please vrací, aby nám to osobně zahrál, zatančil a zazpíval znovu.
Groove je tlukot srdce, které buší naplno
V hudební terminologii je groove rytmický základ, který obstarává hlavně basovka, bicí a klávesy. Když ho nedají, chybí kapele šťáva a drajv, když ho dají, je to jízda, která má odpich, šlape naplno, táhne vás s sebou a pak ovládne a nutí, abyste se přidali. Jestli Get On Up – Příběh Jamese Browna něco opravdu má, pak je to právě tohle!
A kořeny toho jsou zřejmě někde v Jižní Karolíně, kde se James Joseph Brown jr. narodil do neradostných, nuzných a bouřlivých rodinných poměrů, v nichž mu rozhodně nebylo do zpěvu. Ale právě tam a právě tehdy pochopil onu základní a jednoduchou pravdu, která ho celý život hnala dopředu a výš, totiž že jestliže chce prorazit, nesmí se nikoho a ničeho bát a musí si pořádně máknout. A tak to tak dělal. Neúnavně, sveřepě a geniálně, den co den, až se dostal na vrchol a stal ikonou, která změnila hudební svět.
Měl to v sobě, už když vystupoval se svojí první kapelou The Gospel Starlighters, a naplno to pak rozjel se slavnými Flames. Zatnul tipec hudebním promotorům, vyprodal Apollo, koupil si soukromé letadlo, ovlivnil hip hop i mainstreamového Michaela Jacksona a své desky vydával u Polydor Records. A také sem tam preventivně nafackoval své dobře rostlé ženě, do Vietnamu přivezl americkým borcům pořádnej funk, zastřílel si z brokovnice, zazávodil si s policajty a odseděl něco ve federálním vězení. Je to génius, vedle kterého ze sebe každý muzikant dostane všechno, čeho je schopen, a také je to egoistický, namyšlený a sebestředný parchant, jehož jen tak něco nezastaví, protože takoví už slavní frontmani prostě jsou. Hlavně ti správně hladoví a ctižádostivě nažhavení jako on, kteří nechtějí celý život za pár šupů lovit kunčofty pro nevěstinec tety Honey.
A toto je jeho příběh. Příběh geniálního Jamese Browna, který nikoho nepotřebuje a nikdy už nechce být dole, protože tam si to už užil.
Jako funk
Autor oscarového Černobílého světa, režisér Tate Taylor, jehož herecká filmografie je zhruba trojnásobná oproti té režijní, spojil své síly s producentem Mickym Jaggerem a formou jakoby náhodně volených, nelineárních flashbacků volně řadí za sebou barvité momentky z Brownova života. A tak se střídají rustikální obrazy z jeho dětství s těmi, které mapují počátek jeho hudební kariéry, nezadržitelnou cestu ke slávě i způsob, jakým se usadil mezi hvězdami, jejichž otisk najdete i na slavném hollywoodském chodníku. Je to bouřlivé, podmanivé, stravující a sebevědomé, nabušené hudebními i tanečními explozemi a přizdobené velkými prachy, dobře vyvinutými ženami a řádně zbytnělým egem – je to takové, jako je funk.
Hodně přitom pomáhá empatická oscarová kamera Stephena Goldblatta (Batman navždy, Pán přílivu), který si s Taylorem rozuměl i při ekranizaci Černobílého světa a smysl pro muzikálnost a hudební retro projevil již při relizaci Coppolovy dobové hudební gangsterky, ukotvené ve slavném harlemském jazzovém baru Cotton Club.
Get On Up – Příběh Johna Browna má ale ještě jedno super eso v rukávě. A to vážně stojí za to!
Velké sólo brilantního Chadwicka Bosemana
Tenhle rodák z Jižní Karolíny, jehož hereckou filmografii tvořily doposud téměř výhradně televizní seriály, tady v titulní roli našel svoji životní a profesní šanci, popadl ji za naondulované háro a vyždímal z ní úplně všechno. Je neuvěřitelně autentický, (téměř) stejně zábavný, showmanský, nespoutaný, samožerský, pěvecky svérázný a explozivně rozpohybovaný, jako byl James Brown. A je to především jeho zásluha, že máme intenzivní pocit, že tahle legenda se spolu s ním skutečně vrací a téměř stočtyřicetiminutová stopáž svižně ubíhá a nenudí. Partu těch, kteří mu z druhého sledu přihrávají, vede jeho dlouholetý kámoš Nelsan Ellis, který jediný se, spolu s manažerem, taťkou Danem Aykroydem, více vyděluje z castingu v pozadí.
Dynamiku snímku akceleruje i šňůra hudebních, tanečních a showmanských čísel, které mají energii, nápady i grády, aranžovaná v chytlavém rytmu soulu a funku. A vy jste více nežli příběhem unášení spíše pocitem, plynoucím z toho, jak Tate Taylor skládá z fragmentů celkový obraz a Chadwick Boseman mu ho zdatně pomáhá kolorovat.
Get On Up – Příběh Jamese Browna je o skvělém hudebníkovi, ale také životnímu pozérovi a dominantním egoistovi vrcholné hudební scény, který měl kliku, že vedle sebe neměl reálnou konkurenci, potože ji nikdy moc nemusel. Od malička věděl, že ho jednou budou všichni znát, ale přesto nikdy neztratil svůj „dětský“ hlad. Možná pramenil z toho, že paralelně žil také v enklávě své samoty, uprostřed fanaticky vřeštícího davu. Tak se tam za ním, s důvěrou a očekáváním, vydejte!
GET ON UP / GET ON UP – PŘÍBĚH JAMESE BROWNA. USA 2014, 139 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Tate Taylor. Scénář: Jez Butterworth, John-Henry Butterworth. Kamera: Stephen Goldblatt. Hudba: Thomas Newman. Hrají: Chadwick Boseman (James Brown), Nelsan Ellis (Bobby Bird), Dan Aykroyd (Ben Bart), Viola Davisová (Susie Brownová), Octavia Spencerová (teta Honey), Brandon Mychal Smith (Little Richard). V kinech od 13. listopadu 2014.
