Geometrie citlivosti Radka Kratiny

Pohled na umění z druhé strany, jeho vnitřní řád a základní principy vzniku uměleckého díla, jimiž jsou experiment a náhoda, nabízí výstava „Radek Kratina (1928-1999)“, první souborná retrospektivní výstava tohoto umělce, jehož význam je v kontextu československého umění 2. poloviny 20. století zcela zásadní. V gotických prostorách domu U Kamenného zvonu ji připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Museem Kampa – Nadací Jana a Medy Mládkových a bude otevřena do 19. 5. 2013.

Tou druhou stranou umění je v tomto případě čistá abstrakce obohacená o vnitřní pohyb a dynamiku, tak jak ji pro sebe v průběhu více jak třiceti let objevoval Radek Kratina. Radost, kterou patrně on sám při tvorbě svých prací zažíval, a tak ji můžeme prožívat i my, lze přirovnat snad jedině k čisté radosti, kterou pociťují matematici a fyzici nad elegantním řešením příkladu. Kratinovu tvorbu a metody jeho práce můžeme směle srovnávat s výsledky a objevitelským nadšením a úsilím největších myslitelů-geometrů. Kratinova díla jsou díla „čistých idejí“ umělecké formy, konstrukce a pohybu, sama o sobě vytvářející jedinečnou estetiku a navozující intenzivní pocit ušlechtilé krásy; krásy zbavené duševních a dějových traumat, jimiž může procházet na obraze nebo v plastice zobrazená figura.

Písek, drát, klíče, zápalky, těstovinová písmenka…

Výstava je ukázkou ohromující píle, nadání a objevitelské vášně experimentátora a v neposlední řadě i řemeslné zručnosti umělce. Je také ukázkou toho, jak všechna jeho tvůrčí období do sebe nakonec zapadla, a kdyby nebyla přerušena smrtí umělce, vedla by neustálým zvětšováním měřítka a monumentality jeho uměleckých konstrukcí k projektům, které by našly své uplatnění v urbanismu měst, kultivace veřejného prostoru nebo přímo v architektuře. Důkazem toho je dílo, zaoblená stěna s vertikálně řazenými kovovými variabilními trubkami, které ve vstupní hale galerie odstartuje samotnou výstavu. Kratina ho vytvořil pro vstupní prostor pražského obchodního centra Lužiny; bylo realizováno v r. 1991, v porevolučních letech bylo novým majitelem budovy odstraněno.

Radek Kratina, textilní návrhář, vystuduje brněnskou Školu uměleckých řemesel (1948-1952) a poté VŠUP v Praze v ateliéru Josefa Nováka a Aloise Fišárka (1952-1957). Prvním a pro to, co bude následovat později, jakýmsi přípravným, avšak umělecky zcela plnohodnotným obdobím jsou Kratinovy textilní návrhy, hračky, dřevěné figurky s pohyblivými částmi, papírové kostky a vystřihovánky.

Od r. 1963 se věnuje už pouze volné tvorbě. Vytváří obrazy/kresby ručně vyrobenými tiskátky, černobílé i barevné serigrafie, objekty z organického skla. V tomto období se už experiment prosazuje jako základní princip jeho tvorby. Nejprve to jsou grafické experimenty: monotypy, frotáž, koláž (propalovaná, protrhávaná aj.) a lettristická grafika (přetiskované, demolované písmo). Poměrně rychle se propracuje k vrstvenému reliéfu grafických matric. Ve strukturální grafice zhodnocuje všechny své dosavadní poznatky. Kratina zde dává vyniknout tvarovému a estetickému potenciálu obyčejných materiálů, jakými jsou písek, drát, klíče, zápalky, dokonce těstovinová písmenka do polévky, korkové zátky, žiletky, provázky, lepící páska nebo fragmenty rozbitých gramodesek, a vytváří proměnné abstraktní struktury s autentickou estetickou kvalitou.

Jak divák postupuje z jednoho sálu do druhého, zvýrazňuje se sošnost použitých prvků, měřítko a monumentalita jeho prací. Zlomovým rokem je rok 1964, kdy Radek Kratina vytváří první, „nultý“ variabil z dřevěných zápalek. Variabily, proměnné variabilní objekty, se stanou pro následující desetiletí leitmotivem Kratinovy tvorby a polem pro jeho objevitelské úsilí. Variabily tvoří nejprve dřevěné barevné i monochromní prefabrikované prvky s horizontálním posunem, které lze překlápět a otáčet. Fixované jednoduchým způsobem v rámu jsou originálními studiemi pohybu. Ten vzniká uvnitř díla jednak metodou kladení rytmických řad a nasměrováním použitých prvků s možností jejich mechanického posunu a jednak optickou iluzí světla a stínu. Barevné variabily jsou optimistickou hrou rozkoše smyslů, které se radostně zmocňují barev a tvarů; monochromní, většinou bílé variabily znovu a znovu udivují poznáním, jak dokonalým sochařem může být světlo a stín, i když má k dispozici jen jednu barvu a jeden tvar, což sice každý ví, ale jen málokdo ho v pravou chvíli chytí za ruku.

Nekonečné, vždy krásné, dokonalé variace

Tyto kvality jsou vystupňovány ve variabilech zhotovených z kovu. Barvu nahrazuje až omračující chvějivá fluorescence kovu. Aktivní pohyb mu dává tvar a směr prvku, plasticitu výsledného obrazu modeluje kontrast lesku a matu malých i větších ploch. Dřevěné hranoly, dřevěné kostky, krychle, kosočtverce a kulatiny zde nahrazují kovové části z hliníku, mosazi, železa nebo duralu. Autor nejprve pracoval s převzatými hotovými dílenskými prvky, pak je ale sám navrhoval a strojně opracovával, což mu umožňovalo větší kontrolu nad každým vroubkem, zářezem a ploškou každé jednotlivé tyčky, cylindrického kruhu, trubky, válečku, disku, čepu nebo dvojkuželu, a to proto, aby se této kontroly nakonec vzdal - výslednou podobu ponechává na aktivní účasti diváka. Komponenty jsou mnohostranně pohyblivé a s každým dotykem ruky se tvarově a světelně proměňují v nekonečných, vždy krásných a dokonalých variacích.

Radek Kratina byl spoluautorem jedinečné odnože geometrické abstrakce, kinetismu a neokonstruktivismu, která v československém a evropském umění 2. poloviny 60. let 20. století neměla obdoby. Jeho vrcholné variabily vyrůstaly od zárodečných mikroprvků v textilních návrzích, přes hluboké, desetiletí trvající studium tvarů, struktury, konstrukce, pohybu, světla a formy výtvarného díla, až se propracovaly do důmyslných, ušlechtilých kreací, které udivují lehkostí a elegancí vnitřní i vnější architektury; jako by existovaly odedávna, jen my jsme to neviděli. Zájem, který návštěvníci projevují, aby si s Kratinovými variabily mohli pohrát, vypovídá o tom, že jsou i dnes nejen lékem na duši obtíženou starostmi, ale že výtvarný konkretismus jako „geometrie citlivosti“ zdaleka neřekl poslední slovo.

Radek Kratina (1928-1999) / GHMP, Dům U Kamenného zvonu / 16. 3.–19. 5. 2013

Vydáno pod