Geometrie citlivosti Radka Kratiny

Pohled na umění z druhé strany, jeho vnitřní řád a základní principy vzniku uměleckého díla, jimiž jsou experiment a náhoda, nabízí výstava „Radek Kratina (1928-1999)“, první souborná retrospektivní výstava tohoto umělce, jehož význam je v kontextu československého umění 2. poloviny 20. století zcela zásadní. V gotických prostorách domu U Kamenného zvonu ji připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Museem Kampa – Nadací Jana a Medy Mládkových a bude otevřena do 19. 5. 2013.

Tou druhou stranou umění je v tomto případě čistá abstrakce obohacená o vnitřní pohyb a dynamiku, tak jak ji pro sebe v průběhu více jak třiceti let objevoval Radek Kratina. Radost, kterou patrně on sám při tvorbě svých prací zažíval, a tak ji můžeme prožívat i my, lze přirovnat snad jedině k čisté radosti, kterou pociťují matematici a fyzici nad elegantním řešením příkladu. Kratinovu tvorbu a metody jeho práce můžeme směle srovnávat s výsledky a objevitelským nadšením a úsilím největších myslitelů-geometrů. Kratinova díla jsou díla „čistých idejí“ umělecké formy, konstrukce a pohybu, sama o sobě vytvářející jedinečnou estetiku a navozující intenzivní pocit ušlechtilé krásy; krásy zbavené duševních a dějových traumat, jimiž může procházet na obraze nebo v plastice zobrazená figura.

Písek, drát, klíče, zápalky, těstovinová písmenka…

Výstava je ukázkou ohromující píle, nadání a objevitelské vášně experimentátora a v neposlední řadě i řemeslné zručnosti umělce. Je také ukázkou toho, jak všechna jeho tvůrčí období do sebe nakonec zapadla, a kdyby nebyla přerušena smrtí umělce, vedla by neustálým zvětšováním měřítka a monumentality jeho uměleckých konstrukcí k projektům, které by našly své uplatnění v urbanismu měst, kultivace veřejného prostoru nebo přímo v architektuře. Důkazem toho je dílo, zaoblená stěna s vertikálně řazenými kovovými variabilními trubkami, které ve vstupní hale galerie odstartuje samotnou výstavu. Kratina ho vytvořil pro vstupní prostor pražského obchodního centra Lužiny; bylo realizováno v r. 1991, v porevolučních letech bylo novým majitelem budovy odstraněno.

Radek Kratina, textilní návrhář, vystuduje brněnskou Školu uměleckých řemesel (1948-1952) a poté VŠUP v Praze v ateliéru Josefa Nováka a Aloise Fišárka (1952-1957). Prvním a pro to, co bude následovat později, jakýmsi přípravným, avšak umělecky zcela plnohodnotným obdobím jsou Kratinovy textilní návrhy, hračky, dřevěné figurky s pohyblivými částmi, papírové kostky a vystřihovánky.

Od r. 1963 se věnuje už pouze volné tvorbě. Vytváří obrazy/kresby ručně vyrobenými tiskátky, černobílé i barevné serigrafie, objekty z organického skla. V tomto období se už experiment prosazuje jako základní princip jeho tvorby. Nejprve to jsou grafické experimenty: monotypy, frotáž, koláž (propalovaná, protrhávaná aj.) a lettristická grafika (přetiskované, demolované písmo). Poměrně rychle se propracuje k vrstvenému reliéfu grafických matric. Ve strukturální grafice zhodnocuje všechny své dosavadní poznatky. Kratina zde dává vyniknout tvarovému a estetickému potenciálu obyčejných materiálů, jakými jsou písek, drát, klíče, zápalky, dokonce těstovinová písmenka do polévky, korkové zátky, žiletky, provázky, lepící páska nebo fragmenty rozbitých gramodesek, a vytváří proměnné abstraktní struktury s autentickou estetickou kvalitou.

Jak divák postupuje z jednoho sálu do druhého, zvýrazňuje se sošnost použitých prvků, měřítko a monumentalita jeho prací. Zlomovým rokem je rok 1964, kdy Radek Kratina vytváří první, „nultý“ variabil z dřevěných zápalek. Variabily, proměnné variabilní objekty, se stanou pro následující desetiletí leitmotivem Kratinovy tvorby a polem pro jeho objevitelské úsilí. Variabily tvoří nejprve dřevěné barevné i monochromní prefabrikované prvky s horizontálním posunem, které lze překlápět a otáčet. Fixované jednoduchým způsobem v rámu jsou originálními studiemi pohybu. Ten vzniká uvnitř díla jednak metodou kladení rytmických řad a nasměrováním použitých prvků s možností jejich mechanického posunu a jednak optickou iluzí světla a stínu. Barevné variabily jsou optimistickou hrou rozkoše smyslů, které se radostně zmocňují barev a tvarů; monochromní, většinou bílé variabily znovu a znovu udivují poznáním, jak dokonalým sochařem může být světlo a stín, i když má k dispozici jen jednu barvu a jeden tvar, což sice každý ví, ale jen málokdo ho v pravou chvíli chytí za ruku.

Nekonečné, vždy krásné, dokonalé variace

Tyto kvality jsou vystupňovány ve variabilech zhotovených z kovu. Barvu nahrazuje až omračující chvějivá fluorescence kovu. Aktivní pohyb mu dává tvar a směr prvku, plasticitu výsledného obrazu modeluje kontrast lesku a matu malých i větších ploch. Dřevěné hranoly, dřevěné kostky, krychle, kosočtverce a kulatiny zde nahrazují kovové části z hliníku, mosazi, železa nebo duralu. Autor nejprve pracoval s převzatými hotovými dílenskými prvky, pak je ale sám navrhoval a strojně opracovával, což mu umožňovalo větší kontrolu nad každým vroubkem, zářezem a ploškou každé jednotlivé tyčky, cylindrického kruhu, trubky, válečku, disku, čepu nebo dvojkuželu, a to proto, aby se této kontroly nakonec vzdal - výslednou podobu ponechává na aktivní účasti diváka. Komponenty jsou mnohostranně pohyblivé a s každým dotykem ruky se tvarově a světelně proměňují v nekonečných, vždy krásných a dokonalých variacích.

Radek Kratina byl spoluautorem jedinečné odnože geometrické abstrakce, kinetismu a neokonstruktivismu, která v československém a evropském umění 2. poloviny 60. let 20. století neměla obdoby. Jeho vrcholné variabily vyrůstaly od zárodečných mikroprvků v textilních návrzích, přes hluboké, desetiletí trvající studium tvarů, struktury, konstrukce, pohybu, světla a formy výtvarného díla, až se propracovaly do důmyslných, ušlechtilých kreací, které udivují lehkostí a elegancí vnitřní i vnější architektury; jako by existovaly odedávna, jen my jsme to neviděli. Zájem, který návštěvníci projevují, aby si s Kratinovými variabily mohli pohrát, vypovídá o tom, že jsou i dnes nejen lékem na duši obtíženou starostmi, ale že výtvarný konkretismus jako „geometrie citlivosti“ zdaleka neřekl poslední slovo.

Radek Kratina (1928-1999) / GHMP, Dům U Kamenného zvonu / 16. 3.–19. 5. 2013

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Filmové písničky postupně lidoví, pohádky by se bez hudby neobešly

Česká televize na Štědrý den představí novou pohádku Záhada strašidelného zámku – v hlavních rolích s Oskarem Hesem a Sofií Annou Švehlíkovou. Hudbu k pohádce Ivo Macharáčka, bez níž by se přirozeně neobešla, složil Jan P. Muchow. Mnoho filmových písní z pohádek přitom časem zlidovělo a staly se přirozenou součástí repertoáru jejich interpretů. Mezi nimi třeba Kdepak ty ptáčku hnízdo máš z klasiky Tři oříšky pro Popelku nebo Miluju a maluju z Šíleně smutné princezny.
před 2 hhodinami

Pařížský Louvre po krádeži šperků umístil na okna mříže

Pařížské muzeum Louvre nechalo nainstalovat mříže na okna galerie, kudy se dovnitř muzea před dvěma měsíci dostali lupiči, informuje agentura AFP. Při krádeži z 19. října pachatelé odcizili šperky v hodnotě 88 milionů eur (2,1 miliardy korun). Muzeum po loupeži zavádí přísnější bezpečnostní standardy.
před 8 hhodinami

Zemřel Vince Zampella. Udával směr moderních videoherních stříleček

Při autonehodě v Kalifornii zemřel Vince Zampella, vývojář, který stál za řadou ikonických videoherních sérií, mimo jiné Call of Duty nebo nejnověji Battlefield. Zemřel ve věku 55 let při nehodě svého Ferrari na dálnici severně od Los Angeles. Úmrtí Zampelly potvrdila společnost Electronic Arts, vlastník herního studia Respawn Entertainment, které Zampella založil.
před 10 hhodinami

Anděl Páně už dvacet let baví miliony „nenapravitelných hříšníků“

Od premiéry pohádky Anděl Páně uplynula letos dvě desetiletí. V televizi ji diváci viděli na Štědrý večer o rok později. Dnes už je tento příběh evergreenem vánočního programu, stejně jako pokračování, které vzniklo před dekádou. A tvůrci v čele s režisérem Jiřím Strachem a herci Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem od té doby dostávají otázky, jestli dojde i na Anděla Páně 3.
před 14 hhodinami
Načítání...