Geometrie citlivosti Radka Kratiny

Pohled na umění z druhé strany, jeho vnitřní řád a základní principy vzniku uměleckého díla, jimiž jsou experiment a náhoda, nabízí výstava „Radek Kratina (1928-1999)“, první souborná retrospektivní výstava tohoto umělce, jehož význam je v kontextu československého umění 2. poloviny 20. století zcela zásadní. V gotických prostorách domu U Kamenného zvonu ji připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Museem Kampa – Nadací Jana a Medy Mládkových a bude otevřena do 19. 5. 2013.

Tou druhou stranou umění je v tomto případě čistá abstrakce obohacená o vnitřní pohyb a dynamiku, tak jak ji pro sebe v průběhu více jak třiceti let objevoval Radek Kratina. Radost, kterou patrně on sám při tvorbě svých prací zažíval, a tak ji můžeme prožívat i my, lze přirovnat snad jedině k čisté radosti, kterou pociťují matematici a fyzici nad elegantním řešením příkladu. Kratinovu tvorbu a metody jeho práce můžeme směle srovnávat s výsledky a objevitelským nadšením a úsilím největších myslitelů-geometrů. Kratinova díla jsou díla „čistých idejí“ umělecké formy, konstrukce a pohybu, sama o sobě vytvářející jedinečnou estetiku a navozující intenzivní pocit ušlechtilé krásy; krásy zbavené duševních a dějových traumat, jimiž může procházet na obraze nebo v plastice zobrazená figura.

Písek, drát, klíče, zápalky, těstovinová písmenka…

Výstava je ukázkou ohromující píle, nadání a objevitelské vášně experimentátora a v neposlední řadě i řemeslné zručnosti umělce. Je také ukázkou toho, jak všechna jeho tvůrčí období do sebe nakonec zapadla, a kdyby nebyla přerušena smrtí umělce, vedla by neustálým zvětšováním měřítka a monumentality jeho uměleckých konstrukcí k projektům, které by našly své uplatnění v urbanismu měst, kultivace veřejného prostoru nebo přímo v architektuře. Důkazem toho je dílo, zaoblená stěna s vertikálně řazenými kovovými variabilními trubkami, které ve vstupní hale galerie odstartuje samotnou výstavu. Kratina ho vytvořil pro vstupní prostor pražského obchodního centra Lužiny; bylo realizováno v r. 1991, v porevolučních letech bylo novým majitelem budovy odstraněno.

Radek Kratina, textilní návrhář, vystuduje brněnskou Školu uměleckých řemesel (1948-1952) a poté VŠUP v Praze v ateliéru Josefa Nováka a Aloise Fišárka (1952-1957). Prvním a pro to, co bude následovat později, jakýmsi přípravným, avšak umělecky zcela plnohodnotným obdobím jsou Kratinovy textilní návrhy, hračky, dřevěné figurky s pohyblivými částmi, papírové kostky a vystřihovánky.

Od r. 1963 se věnuje už pouze volné tvorbě. Vytváří obrazy/kresby ručně vyrobenými tiskátky, černobílé i barevné serigrafie, objekty z organického skla. V tomto období se už experiment prosazuje jako základní princip jeho tvorby. Nejprve to jsou grafické experimenty: monotypy, frotáž, koláž (propalovaná, protrhávaná aj.) a lettristická grafika (přetiskované, demolované písmo). Poměrně rychle se propracuje k vrstvenému reliéfu grafických matric. Ve strukturální grafice zhodnocuje všechny své dosavadní poznatky. Kratina zde dává vyniknout tvarovému a estetickému potenciálu obyčejných materiálů, jakými jsou písek, drát, klíče, zápalky, dokonce těstovinová písmenka do polévky, korkové zátky, žiletky, provázky, lepící páska nebo fragmenty rozbitých gramodesek, a vytváří proměnné abstraktní struktury s autentickou estetickou kvalitou.

Jak divák postupuje z jednoho sálu do druhého, zvýrazňuje se sošnost použitých prvků, měřítko a monumentalita jeho prací. Zlomovým rokem je rok 1964, kdy Radek Kratina vytváří první, „nultý“ variabil z dřevěných zápalek. Variabily, proměnné variabilní objekty, se stanou pro následující desetiletí leitmotivem Kratinovy tvorby a polem pro jeho objevitelské úsilí. Variabily tvoří nejprve dřevěné barevné i monochromní prefabrikované prvky s horizontálním posunem, které lze překlápět a otáčet. Fixované jednoduchým způsobem v rámu jsou originálními studiemi pohybu. Ten vzniká uvnitř díla jednak metodou kladení rytmických řad a nasměrováním použitých prvků s možností jejich mechanického posunu a jednak optickou iluzí světla a stínu. Barevné variabily jsou optimistickou hrou rozkoše smyslů, které se radostně zmocňují barev a tvarů; monochromní, většinou bílé variabily znovu a znovu udivují poznáním, jak dokonalým sochařem může být světlo a stín, i když má k dispozici jen jednu barvu a jeden tvar, což sice každý ví, ale jen málokdo ho v pravou chvíli chytí za ruku.

Nekonečné, vždy krásné, dokonalé variace

Tyto kvality jsou vystupňovány ve variabilech zhotovených z kovu. Barvu nahrazuje až omračující chvějivá fluorescence kovu. Aktivní pohyb mu dává tvar a směr prvku, plasticitu výsledného obrazu modeluje kontrast lesku a matu malých i větších ploch. Dřevěné hranoly, dřevěné kostky, krychle, kosočtverce a kulatiny zde nahrazují kovové části z hliníku, mosazi, železa nebo duralu. Autor nejprve pracoval s převzatými hotovými dílenskými prvky, pak je ale sám navrhoval a strojně opracovával, což mu umožňovalo větší kontrolu nad každým vroubkem, zářezem a ploškou každé jednotlivé tyčky, cylindrického kruhu, trubky, válečku, disku, čepu nebo dvojkuželu, a to proto, aby se této kontroly nakonec vzdal - výslednou podobu ponechává na aktivní účasti diváka. Komponenty jsou mnohostranně pohyblivé a s každým dotykem ruky se tvarově a světelně proměňují v nekonečných, vždy krásných a dokonalých variacích.

Radek Kratina byl spoluautorem jedinečné odnože geometrické abstrakce, kinetismu a neokonstruktivismu, která v československém a evropském umění 2. poloviny 60. let 20. století neměla obdoby. Jeho vrcholné variabily vyrůstaly od zárodečných mikroprvků v textilních návrzích, přes hluboké, desetiletí trvající studium tvarů, struktury, konstrukce, pohybu, světla a formy výtvarného díla, až se propracovaly do důmyslných, ušlechtilých kreací, které udivují lehkostí a elegancí vnitřní i vnější architektury; jako by existovaly odedávna, jen my jsme to neviděli. Zájem, který návštěvníci projevují, aby si s Kratinovými variabily mohli pohrát, vypovídá o tom, že jsou i dnes nejen lékem na duši obtíženou starostmi, ale že výtvarný konkretismus jako „geometrie citlivosti“ zdaleka neřekl poslední slovo.

Radek Kratina (1928-1999) / GHMP, Dům U Kamenného zvonu / 16. 3.–19. 5. 2013

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Koprodukční český dokument Pan Nikdo proti Putinovi získal cenu BAFTA

Snímek Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české koprodukci, získal v neděli cenu BAFTA za nejlepší dokumentární film. Je už rovněž v nominacích na Oscara. Nejlepším loňským filmem je podle britských cen akční černá komedie Jedna bitva za druhou režiséra Paula Thomase Andersona.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

Česko-slovenský dokument je nejlepším na Berlinale, může se ucházet o Oscara

Česko-slovenský film Kdyby se holubi proměnili ve zlato české režisérky Pepy Lubojacki získal na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší dokument. Autorka v dokumentu natočeném na mobilní telefon zkoumá, proč se její bratr a dva bratranci ocitli bez domova a potýkají se se závislostí. Hlavní cenu Zlatého medvěda získal film Gelbe Briefe (Žluté dopisy) německého režiséra tureckého původu Ilkera Cataka.
21. 2. 2026Aktualizováno21. 2. 2026

Indický umělec Sahej Rahal vypráví pomocí mýtů i obrazovek

Mezi hrou a vyprávěním se pohybuje tvorba indického umělce Saheje Rahala. V pražské Galerii Rudolfinum představují jeho malby, rytiny a sochy, ale i velkoformátové audiovizuální instalace a videohru. Rahal ve své tvorbě mísí dávné mýty, iluze, mluvící tvory i hybridy.
21. 2. 2026

Nejúspěšnější světové hity roku 2025 dostaly poprvé na vrchol K-pop hvězdy

Celosvětově nejúspěšnějším singlem roku 2025 byla skladba APT., kterou společně nahráli Rosé a Bruno Mars. Žebříček sestavila Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI). Poprvé se na jeho vrcholu ocitla skladba, která není jen v angličtině a je zpívaná hvězdou K-popu.
20. 2. 2026

Ceny Muriel ovládl Branko Jelinek díky svému „nejlepšímu příteli“

Slovenský výtvarník Branko Jelinek zvítězil s knihou Oskar Ed – Můj nejlepší přítel ve třech kategoriích komiksových cen Muriel. Ocenění získal za nejlepší kresbu, scénář i komiksovou knihu. Navíc si odnesl cenu České akademie komiksu, kterou získávají autor a vydavatel původního či překladového komiksu.
20. 2. 2026

Drobnou nehodou ukazuje Panahí íránskému režimu, že se uvěznit nenechal

Hlavní hrdina filmu Drobná nehoda chce potrestat svého někdejšího věznitele. Íránský filmař Džafar Panahí ve scénáři i režii zúročil vlastní zkušenosti z vězení, které tohoto „mistra podvratné íránské kinematografie“ nejspíš po návratu opět čeká. Možná s sebou poveze i cenu Oscar. Snímek, který s jistou dávkou ironie popisuje současné poměry v autoritářském Íránu, budou česká kina promítat od 26. února.
20. 2. 2026

VideoOn-line průvodce zve k objevování pražské architektury

Honosné vily, nájemní domy, sochy nebo kapličky. Pražané i návštěvníci metropole mají k dispozici nového on-line průvodce architekturou. Projekt Ústavu dějin umění Akademie věd převádí dlouholetý výzkum do databáze pro veřejnost. Web Umělecké památky je zdarma, v češtině a angličtině a nově také s dětskou sekcí. Projekt zatím pokrývá tři městské části, brzy ale přibydou i další.
19. 2. 2026

Zástupci slovenské kultury varovali, že Česko se může vydat slovenskou cestou

Více než sedm set představitelů slovenské kultury, včetně herců a režisérů, vyjádřilo obavy z příštích kroků českého ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy). Vyslovili proto podporu tuzemským kolegům v obraně před případnými mocenskými útoky. V otevřeném dopise vyslovili názor, že podobnost současné situace v Česku s tou slovenskou je „nepřehlédnutelná“.
19. 2. 2026
Načítání...