Geometrie citlivosti Radka Kratiny

Pohled na umění z druhé strany, jeho vnitřní řád a základní principy vzniku uměleckého díla, jimiž jsou experiment a náhoda, nabízí výstava „Radek Kratina (1928-1999)“, první souborná retrospektivní výstava tohoto umělce, jehož význam je v kontextu československého umění 2. poloviny 20. století zcela zásadní. V gotických prostorách domu U Kamenného zvonu ji připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Museem Kampa – Nadací Jana a Medy Mládkových a bude otevřena do 19. 5. 2013.

Tou druhou stranou umění je v tomto případě čistá abstrakce obohacená o vnitřní pohyb a dynamiku, tak jak ji pro sebe v průběhu více jak třiceti let objevoval Radek Kratina. Radost, kterou patrně on sám při tvorbě svých prací zažíval, a tak ji můžeme prožívat i my, lze přirovnat snad jedině k čisté radosti, kterou pociťují matematici a fyzici nad elegantním řešením příkladu. Kratinovu tvorbu a metody jeho práce můžeme směle srovnávat s výsledky a objevitelským nadšením a úsilím největších myslitelů-geometrů. Kratinova díla jsou díla „čistých idejí“ umělecké formy, konstrukce a pohybu, sama o sobě vytvářející jedinečnou estetiku a navozující intenzivní pocit ušlechtilé krásy; krásy zbavené duševních a dějových traumat, jimiž může procházet na obraze nebo v plastice zobrazená figura.

Písek, drát, klíče, zápalky, těstovinová písmenka…

Výstava je ukázkou ohromující píle, nadání a objevitelské vášně experimentátora a v neposlední řadě i řemeslné zručnosti umělce. Je také ukázkou toho, jak všechna jeho tvůrčí období do sebe nakonec zapadla, a kdyby nebyla přerušena smrtí umělce, vedla by neustálým zvětšováním měřítka a monumentality jeho uměleckých konstrukcí k projektům, které by našly své uplatnění v urbanismu měst, kultivace veřejného prostoru nebo přímo v architektuře. Důkazem toho je dílo, zaoblená stěna s vertikálně řazenými kovovými variabilními trubkami, které ve vstupní hale galerie odstartuje samotnou výstavu. Kratina ho vytvořil pro vstupní prostor pražského obchodního centra Lužiny; bylo realizováno v r. 1991, v porevolučních letech bylo novým majitelem budovy odstraněno.

Radek Kratina, textilní návrhář, vystuduje brněnskou Školu uměleckých řemesel (1948-1952) a poté VŠUP v Praze v ateliéru Josefa Nováka a Aloise Fišárka (1952-1957). Prvním a pro to, co bude následovat později, jakýmsi přípravným, avšak umělecky zcela plnohodnotným obdobím jsou Kratinovy textilní návrhy, hračky, dřevěné figurky s pohyblivými částmi, papírové kostky a vystřihovánky.

Od r. 1963 se věnuje už pouze volné tvorbě. Vytváří obrazy/kresby ručně vyrobenými tiskátky, černobílé i barevné serigrafie, objekty z organického skla. V tomto období se už experiment prosazuje jako základní princip jeho tvorby. Nejprve to jsou grafické experimenty: monotypy, frotáž, koláž (propalovaná, protrhávaná aj.) a lettristická grafika (přetiskované, demolované písmo). Poměrně rychle se propracuje k vrstvenému reliéfu grafických matric. Ve strukturální grafice zhodnocuje všechny své dosavadní poznatky. Kratina zde dává vyniknout tvarovému a estetickému potenciálu obyčejných materiálů, jakými jsou písek, drát, klíče, zápalky, dokonce těstovinová písmenka do polévky, korkové zátky, žiletky, provázky, lepící páska nebo fragmenty rozbitých gramodesek, a vytváří proměnné abstraktní struktury s autentickou estetickou kvalitou.

Jak divák postupuje z jednoho sálu do druhého, zvýrazňuje se sošnost použitých prvků, měřítko a monumentalita jeho prací. Zlomovým rokem je rok 1964, kdy Radek Kratina vytváří první, „nultý“ variabil z dřevěných zápalek. Variabily, proměnné variabilní objekty, se stanou pro následující desetiletí leitmotivem Kratinovy tvorby a polem pro jeho objevitelské úsilí. Variabily tvoří nejprve dřevěné barevné i monochromní prefabrikované prvky s horizontálním posunem, které lze překlápět a otáčet. Fixované jednoduchým způsobem v rámu jsou originálními studiemi pohybu. Ten vzniká uvnitř díla jednak metodou kladení rytmických řad a nasměrováním použitých prvků s možností jejich mechanického posunu a jednak optickou iluzí světla a stínu. Barevné variabily jsou optimistickou hrou rozkoše smyslů, které se radostně zmocňují barev a tvarů; monochromní, většinou bílé variabily znovu a znovu udivují poznáním, jak dokonalým sochařem může být světlo a stín, i když má k dispozici jen jednu barvu a jeden tvar, což sice každý ví, ale jen málokdo ho v pravou chvíli chytí za ruku.

Nekonečné, vždy krásné, dokonalé variace

Tyto kvality jsou vystupňovány ve variabilech zhotovených z kovu. Barvu nahrazuje až omračující chvějivá fluorescence kovu. Aktivní pohyb mu dává tvar a směr prvku, plasticitu výsledného obrazu modeluje kontrast lesku a matu malých i větších ploch. Dřevěné hranoly, dřevěné kostky, krychle, kosočtverce a kulatiny zde nahrazují kovové části z hliníku, mosazi, železa nebo duralu. Autor nejprve pracoval s převzatými hotovými dílenskými prvky, pak je ale sám navrhoval a strojně opracovával, což mu umožňovalo větší kontrolu nad každým vroubkem, zářezem a ploškou každé jednotlivé tyčky, cylindrického kruhu, trubky, válečku, disku, čepu nebo dvojkuželu, a to proto, aby se této kontroly nakonec vzdal - výslednou podobu ponechává na aktivní účasti diváka. Komponenty jsou mnohostranně pohyblivé a s každým dotykem ruky se tvarově a světelně proměňují v nekonečných, vždy krásných a dokonalých variacích.

Radek Kratina byl spoluautorem jedinečné odnože geometrické abstrakce, kinetismu a neokonstruktivismu, která v československém a evropském umění 2. poloviny 60. let 20. století neměla obdoby. Jeho vrcholné variabily vyrůstaly od zárodečných mikroprvků v textilních návrzích, přes hluboké, desetiletí trvající studium tvarů, struktury, konstrukce, pohybu, světla a formy výtvarného díla, až se propracovaly do důmyslných, ušlechtilých kreací, které udivují lehkostí a elegancí vnitřní i vnější architektury; jako by existovaly odedávna, jen my jsme to neviděli. Zájem, který návštěvníci projevují, aby si s Kratinovými variabily mohli pohrát, vypovídá o tom, že jsou i dnes nejen lékem na duši obtíženou starostmi, ale že výtvarný konkretismus jako „geometrie citlivosti“ zdaleka neřekl poslední slovo.

Radek Kratina (1928-1999) / GHMP, Dům U Kamenného zvonu / 16. 3.–19. 5. 2013

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 2 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 2 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 4 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 7 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 13 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 23 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...