Praha – Námětem pro Hovorkovy fotografie bývá nejčastěji ženské tělo či graficky pojaté přírodní výjevy. Jednotlivé motivy zpracovává převážně v cyklech. Na současné výstavě v Galerii Oliva v Jilské ulici na Praze 1 je stěžejním motivem opět ženský akt, ovšem zachycený bez přímých kontur. Výsledkem je poetizující obraz, který k účinku dokonale využívá jak světlo tak barvu. Fotografie působí více jako výtvarný obraz než pouhý záznam reality.
V Hovorkových aktech hrají často významnou roli detaily jako dlaně, prsty, chodidla či jemně zvýrazněné atributy ženského těla. Záměrná nekonkrétnost snímků, které více skrývají, než ukazují, vytváří neohraničený prostor pro individuální pocity diváků, pro jedinečnou až snovou atmosféru, která nepostrádá ani jistý erotický náboj.
Tomáš Fassati, ředitel Muzea umění a designu v Benešově, který výstavu otevíral, kromě jiného řekl: „Tělesný, fyzický svět jako symbol různých prožitků i estetika lidského těla může být bariérou, na které uvízne nedostatečně vnímavý pohled diváka. Ladislav Hovorka nám cestu usnadňuje tím, že uvedená témata ztvárňuje v cyklech. Ani v životě nejsme zvyklí proniknout ke druhému pomocí jediného pohledu.“
Akty na výstavě doplňují fotografie detailů lidského těla, ruce v pohybu, jemný posun ramene či jen otevřené dlaně dotváří celek a zároveň vyzývají k zastavení, zamyšlení ba i meditaci. Lidské tělo je pro Ladislava Hovorku nikdy nekončící příběh.
Ladislav Hovorka absolvoval v roce 1981 katedru filmového a televizního obrazu pražské AMU, kterou vedl teoretik, fotograf a kameraman Ján Šmok. Kromě zakázkové tvorby včetně reklamních fotografií, katalogů, plakátů a posterů se věnuje volné tvorbě, kterou s úspěchem prezentoval na samostatných výstavách jak v České republice, tak např. i v Luxemburgu, v Ankaře nebo bulharské Sofii.
