Praha – Na pódium pražského Lucerna Music Baru se vrátilo originální hudebně-výtvarné těleso MTO Universal, ve kterém vystupují například Tomáš Hanák, Aleš Najbrt nebo František Skála. Právě posledně zmíněný sochař, výtvarník, muzikant a tanečník působí i v řadě jiných formací, mezi něž patří i tajná organizace BKS. Kromě toho připravuje několik výstav i dvě nové publikace, o nichž rovněž pohovořil v pořadu Kulturama na ČT24.
Na koncertě Malého Tanečního Orchestru, který existuje od roku 1986, se může stát v podstatě cokoliv. Formace vystupuje většinou třikrát nebo čtyřikrát do roka. „Repertoár se průběžně mění podle toho, jak se podaří těm lidem se sejít a nazkoušet nějakou novou píseň. Na začátku jsou tzv. vyčpívky, takové ty pomalejší písně z 50. let pro starší lidi, a ke konci se přitvrzuje například s Katapulty nebo Deep Purple. Pak většinou končíme zase Nedvědy, abychom ty lidi uklidnili. Je to skutečně univerzální kapela a co si kdo přinese, tak to mu ti muzikanti zahrají,“ vysvětluje Skála.
V roce 2004 měl František Skála v pražské Galerii Rudolfinum soubornou výstavu, která byla hodnocena jako umělecká událost roku. V současnosti zahájil dvě expozice se svou tajnou organizací BKS („Bude konec světa“). V Galerii Václava Špály připravila skupina známých výtvarníků, kteří si však libují v propracované mystifikaci, výstavu nazvanou Dvacet let úspěchů podkomise pro útlum publicity (PPÚP). Zahájení výstavy se konalo v nedaleké v Galerii Louvre, kam byly tělesné schrány členů skupiny přeneseny z kavárny Slavie v rámci průvodu silně připomínajícího průvod pohřební.
Výstavu ve Špálově galerii tvoří četné a pečlivě aranžované artefakty ze života organizace, užívané při jejich obřadech a sjezdech, a důkladná obrazová dokumentace. Vystaveny jsou také třeba zbraně nesoucí typický výtvarný rukopis jednoho z členů skupiny, v suterénu galerie se pak nachází krypta zahrnující vše, co do každé krypty patří.
BKS byla založena v roce 1974, její činnost ale byla skrytá okolnímu světu až do počátku 90. let, kdy se na čas a pouze částečně odtajnila. Skupina má dokonale propracovanou organizační strukturu, vlastní zákony, uniformy, obřady i řády (například Řád Zelené berušky, jímž se ve svém životopise pyšní malíř a sochař Jaroslav Róna). Specifický je také přístup členů organizace k umělecké tvorbě.
„Programem BKS je věčné přitakávání životu i smrti. To znamená, že v prostředí současném, které se snaží obojí tak trošku obcházet, tak my se tomu intenzivně věnujeme,“ doplňuje Skála. „Tato skupina se zabývá věcmi, které jsou, dalo by se říci, jakoby na okraji moderního umění. Témata, která se obvykle v moderním umění řeší, tak ta ignorují a zabývají se takovým paralelním světem. Volí speciálně témata, která jsou někde vzadu ukrytá. Působí jako nějaký temný klan, ale je to spíš takové ritualizované kamarádství,“ říká výtvarník Jiří Černický.
Kromě připravovaných výstav chystá František Skála dvě nové publikace. „Jedna knížka je o mých pobytech v Kalifornii a druhá pokračováním k monografii, která by měla vyjít k mojí velké výstavě v Olomouci, jež se uskuteční v dubnu,“ dodává Skála. Výstavu k narozeninám Františka Skály pořádají i jeho dcera a syn. Expozici maleb Alžběty Skálové a plastik Františka Antonína Skály nazvanou Koloryt dnes zahájí v galerii Art in Box.
František Skála (* 7. února 1956 v Praze) je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník. Vystudoval řezbářství na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a televizní a filmovou grafiku na pražské VŠUP. Člen divadla Sklep, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen tajné skupiny B. K. S. (Bude Konec Světa), komtur Řádu zelené berušky, člen několika hudebních těles (Malý Taneční Orchestr Universal Praha, Finský Barock, Tros Sketos). Nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého (1991). V roce 2010 obdržel cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.
