Ostrava - Poutník v bezčasí je nová výstava v Galerii výtvarného umění v Ostravě, která představuje grafické listy Františka Bílka, jednoho z nejvýraznějších českých sochařů, kterého kritici řadí mezi přední symbolisty a představitele secese. Cena jeho originální tvorby více než 70 let po jeho smrti stále stoupá, jeho tvůrčí osobnost a myšlení spojené s hlubokou vírou v Boha dodnes fascinuje obdivovatele umění.
Stěžejní v jeho tvorbě jsou sochy a plastiky, hlavním materiálem kámen a dřevo, které preferoval, protože v něm cítil přítomnost boží. K vrcholným dílům patří „Krucifix“, který zaujímá čestné místo ve svatovítském chrámu v Praze. Vysoce ceněné jsou i jeho kresby a grafiky, obvykle předobraz budoucích soch, ale i samostatná tvorba či knižní ilustrace.
„František Bílek ilustroval stěžejní díla tehdejší literatury, protože byl přítelem řady literátů, například Josefa Zeyera nebo Otokara Březiny. Témata volil nejčastěji biblická. Opakovaně řešil kolektivní vinu lidstva, které musel vykoupit Kristus na kříži,“ vysvětlovala kurátorka výstavy Gabriela Pelikánová.
Bílek rád kreslil oheň, měsíce, postavu kněze u oltáře, zoufalého hříšníka či kajícníka. V pozdějších letech, když v něm začala převládat naděje a víra ve spásu, se jeho postavy přestaly krčit a sklánět, častěji se držely zpříma a pateticky gestikulovaly. Byl i literárně nadaný. „Byl si asi vědom toho, že jeho díla nejsou snadno pochopitelná, proto divákům pomáhal s interpretací. Bylo u něho pravidlem, že je doplňoval texty, ve kterých vysvětloval své myšlenkové pochody,“ dodala Pelikánová, která uspořádala výstavu především z bohatého galerijního depozitáře.
František Bílek, který se narodil roku 1872 v Chýnově, projevoval výtvarné nadání od dětství. Po gymnáziu začal studovat na Akademii výtvarných umění malířství. Kvůli částečné barvosleposti ale byl nucen přejít na sochařství na uměleckoprůmyslovou školu. Poté studoval v Paříži, kde poznal světové umění a také některé české umělce jako Zdeňku Braunerovou, Alfonse Muchu, Vojtěcha Hynaise a další.
Posuzovatelé jeho práce v čele s Josefem Václavem Myslbekem však jeho nábožensky motivované práce nepochopili, o stipendium přišel. Po roční vojně se vrátil do rodného Chýnova. Podle vlastního návrhu si tam postavil sochařský ateliér a nezávisle tvořil. Víra v Boha ho provázela celý život, ač tíhl ke katolicismu, katolíci často jeho pojetí víry kritizovali, až nakonec přešel k husitské církvi. Svou tvorbu bral jako službu bližním. Jan Hus byla jedna z velkých historických postav, kterou vytvořil.
