Los Angeles – Jane Fondová se konečně dočkala. Americký filmový institut jí po dlouholeté kariéře udělil cenu za celoživotní dílo. Šestasedmdesátiletá držitelka dvou Oscarů se od svého debutu z roku 1960 představila ve víc než čtyřiceti snímcích. Na slavnostním ceremoniálu jí ocenění předal herecký kolega Michael Douglas.
Fondová je ikona na plátně i v čelence na cvičení, rozhodli Američané
Kromě herectví se Fondová proslavila jako cvičitelka nebo bojovnice proti válce ve Vietnamu. Na předávání nechyběli další z řad jejích hvězdných známých, ale také dojatý bratr Peter Fonda.
„Páni, je těžké uvěřit, že to, co se děje, je kvůli mně. Pořád se musím dívat přes rameno a říkat si: To nejsem já, koho oslavují. Cenu bych věnovala Bette Davisové, Barbaře Stanwyck a mému otci,“ vyjádřila se držitelka ceny.
„Jane Fondová je americká filmová ikona,“ prohlásil Sir Howard Stringer z Amerického institutu. „Svět sledoval, jak si razila vlastní cestu a hledala vlastní osobitost. Dnes se může hrdě postavit vedle velikánů americké kinematografie,“ dodal.
Fondová si zahrála ve všech typech snímků – komedie zvládala stejně hladce jako vážnější dramatické žánry. Na plátně se kolikrát sešla se svým otcem Henrym Fondou, který získal stejnou cenu za celoživotní dílo už v roce 1978. Herečka měla dobré základy ze slavného hereckého rodů Fondových, ačkoliv zpočátku upoutávaly spíš její tělesné přednosti než talent (sama později přiznala, že měla problémy s přijímaním potravy, cvičit začala až ppo čtyřicítce coby ozdravující proces).
V sedmdesátých letech stoupala její hvězda i kvalita filmů, které točila. Nakonec si vysloužila dva Oscary za filmy Klute a Návrat domů. Proslavil ji i její boj proti válce ve Vietnamu, kde se postavila proti své domovské zemi. A ještě o trochu jiný druh slávy jí přinesly série, ve kterých propaguje cvičení. Kromě toho herečka prodělala rakovinu prsu. Na trhu jsou k dostání její memoáry My Life So Far a Prime Time.