Praha – Originální komiksová knižní trilogie O přibjehi je zachycením autentických příběhů tří Romů z Česka a Slovenska. Komiks vycházel ze zvukových nahrávek a fotografií, které se autoři snažili v obrazu a textu sjednotit tak, aby vznikl co nejživější otisk vyslechnutých vyprávění. Každá z částí, nazvaných podle jmen hlavních hrdinů – Ferko, Keva a Albína, se liší obsahem i výtvarným zpracováním, spojuje je snaha zprostředkovat setkání se třemi originálními osobnostmi.
Autoři – Markéta Hajská, Máša Bořkovcová a Vojtěch Mašek – používali při přípravě komiksu dokumentární postupy. Rozhovory s Ferkem, Kavou a Albínou si nahrávali a audionahrávky pak přepisovali, komiksové obrázky vytvářeli podle skutečných fotografií.
První knížka – Ferko – zachycuje život šedesátiletého olašského Roma ze severních Čech, jehož vyprávění zavedlo autory komiksu až do Švédska. Uvidíme svět, který obklopuje Ferka jako invalidního důchodce, který se stará o svého vážně nemocného staršího bratra, přivydělává si sběrem starého železa a velmi často se stěhuje z místa na místo. Vedle toho nahlédneme svět jeho vyprávění, ve kterém vystupuje Ferko jako hrdina, Ferko jako moudrý a spravedlivý muž s vysokou morální autoritou i mimořádnou fyzickou silou nebo Ferko jako donchuán.
Druhý komiks – Keva – je mozaikou vzpomínek, úvah, přání a výpovědí dvacetileté Romky z pražského Smíchova. „Keva byla i figurantkou některých scén, i do nich zasahovala. Konzultovali jsme s ní náhledy a ona se na nich až spoluautorky podílela,“ doplnil komiksový scenárista a výtvarník Vojtěch Mašek. Keva tráví páteční večery po týdenní práci na diskotékách, a když nejde v sobotu s kamarádkami do hospody, pustí si doma svůj oblíbený film. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků má však Keva jako dítě z mnohapočetné romské rodiny, se kterou prožila většinu života na „špatných adresách“, větší pojem o tom, jakou cenu platí lidé s nízkou kvalifikací za to, aby se udrželi nad sociálním dnem.
Poslední komiks – Albína – zachycuje příběh pětačtyřicetileté ženy, která prožila většinu svého života v romských osadách na východním Slovensku. Hlavní dějová linka začíná během povodní v roce 1998. Albína v té době žije se svým mužem a sedmi dětmi v osadě Hermanovce, která je povodněmi také postižena. Do této osady přijíždí český humanitární pracovník Karel. Karel a Albína se do sebe brzy zamilují. Ve snaze o co nejúplnější obraz dalších událostí se v poslední části knihy střídají pohledy čtyř aktérů příběhu. Nabízí se tak skeptický pohled Jardy, Karlova přítele, který v Hermanovcích prováděl antropologický výzkum, s romantizujícím a přejícím postojem Kláry, tehdejší Jardovy studentky. Jejich vzpomínky se prolínají s věcným, ale skoupým vyprávěním Karla a s pohledem Albíny, které se v mnoha detailech i vyzněních liší od pohledů ostatních. V příběhu vyvstává téma paměti a s tím volně související téma odpovědnosti vyplývající z odlišných sociálních pozic, které vůči sobě hrdinové příběhu zaujímali.
