Praha - Robert Křesťan oprášil většinou nenahrané písničky a texty a nahrál je se skupinou Druhá tráva. Album pojmenovali podle nejznámější z nich - Pojďme se napít… - a vyjeli s ním i na turné.
„Okleštili jsme ji a zahráli přirozeně, zní trochu jako jam session,“ popsal kapelník Druhé trávy Luboš Malina rozdíl mezi původní skladbou Pojďme se napít… a verzí, kterou jejich příznivci uslyší na nové desce. S nápadem dát na ní druhou šanci svým písním přišel Robert Křesťan.
„Chtěl jsem před několika lety natočit písničky, které jsem napsal a které se podle mého názoru nestaly tak známými, což považuju za nespravedlivé. Našel jsem několik písniček, u nichž jsem si uvědomil, že bych si je rád zazpíval znovu. Některé jsme nikdy nenahráli, některé jsme sice nahráli, ale nevyšly na albech a některé jsem vyloženě chtěl natočit znovu,“ přiznává Křesťan.
Vybrat tu „nej“ je pro něho jako pro každého hudebníka těžké. „Doteď mám velice rád písničku, kterou jsme napsali společně s Jirkou Plockem a kterou jsem vyextrahoval z jeho mandolínové instrumentálky. Jmenuje se Nadějí,“ rozhodl se nakonec pro jednu. Výběr na desce zahrnuje Křesťanovu tvorbu napříč desetiletími a také třemi kapelami, s nimiž hrál - Trapery, Poutníky a samozřejmě Druhou trávou. Jak už naznačil Luboš Malina, oproti původním verzím prošly písně zjednodušením. „Ale i jednoduchá písnička je výzva, jak se s ní člověk vypořádá, aby z ní nebyl kýč. Prostě jsme to udělali podle vlastního vkusu,“ shrnul.
Není tajemstvím, že kapela Druhá tráva jezdí natáčet do Spojených států a vybudovala si respekt i v nahrávacích studiích v americké Mekce country hudby Nashvillu. Po návratu z USA vyrazila kapela na koncertní šňůru spojenou s představením nové desky. „Všechny písničky z ní hrát nebudeme. Teď se chystáme udělat z alba píseň Tažné koně. V nové aranži jsme asi nejvíce ukázali, v čem je dnešní síla Druhé trávy,“ upozornil Malina.
