Praha – Revoluce: slovo, při kterém se francouzským státníkům v 18. století dělala husí kůže až na zádech. Na svá prkna ji přeneslo Národní divadlo s názvem 1789 aneb Dokonalé štěstí. Režisér Vladimír Morávek hru popisuje jako „anatomii revoluce“, jako kaledidoskop možného i nemožného. Dílo se podle dramaturgů scény hodí i k 25. výročí sametové revoluce, a tak nevypráví jen o tom, co se tenkrát ve Francii stalo a jednou provždy proměnilo Evropu, ale také o české společnosti a jejích současnících.
Na počátku představení byl průlomový text francouzské režisérky Ariane Mnouchkinové z roku 1970. Režiséra totiž přivedl ke koláži plné kejklířů, zpěvů, bubenických čísel a hereckých výkonů. Do svého ztvárnění Morávek obsadil např. Jana Hartla, Evu Salzmanovou, Václava Postráneckého nebo Jana Kačera.
„Bojíte se dějin? Přijďte do divadla! Milujete dějiny? Přijďte tam též,“ nabádá pražská scéna. Na jevišti se odehraje revoluční bouře francouzské revoluce, ale také český sametový převrat. Krom toho postavy svedou boj ve svých každodenních malých revolucích, „jejichž dosah nedokážeme nikdo nikdy odhadnout.“
Na milovníky francouzské kultury by tak měla zapůsobit i slibovaná Marseillaisa. Tentokrát však v českém provedení…
