Tuzemská divadla zahájila novou sezonu a vstoupila do ní hned v září řadou premiér. Uvádíme přehled divadelních novinek, o nichž informovaly Události v kultuře.
Národní divadlo: Takže asi tak
Novinka Národního divadla v Praze chce oslovit mladé diváky. I proto se na přípravě projektu nazvaného Takže asi tak podíleli jejich vrstevníci – teenageři, část z nich z dětských domovů. Spolu s profesionálními herci rozebírají stereotypy a předsudky, s nimiž se setkávají. „Předáváme příběhy nejen lidí v našem věku, ale i starších, s jinými zkušenostmi a životním příběhem,“ nastínil jeden z účinkujících Albert Valta.
„Představte si, že se snažíte někomu vysvětlit věc, která je tak absurdní, že na ni už není žádná jiná reakce. Jak tu větu ukončíte? Řeknete: Takže asi tak,“ vysvětlil název inscenace Janek Lesák, který ji připravil spolu s Natálií Strýčkovou Preslovou.
Městské divadlo Brno: Ocelové magnolie
V Městském divadle Brno sáhli po osvědčeném titulu od amerického dramatika Roberta Harlinga. Ocelové magnolie jsou známé i ze stejnojmenného filmu. Dějištěm hry pro šest hereček je kadeřnický salon na fiktivním maloměstě, kde se pravidelně setkává skupina žen různého věku, a to nejen kvůli péči o zevnějšek, ale také kvůli potřebě blízkosti a pochopení.
„Je to pravdivý příběh, ze života. Možná může mnoha lidem pomoct při řešení rodinných problémů, starostí, nemocí, smrti,“ podotkla jedna z hereček Radka Coufalová.
Činoherní klub: Hráči
Činoherní klub v Praze se v šedesáté sezoně vrátil k jednomu ze svých nejúspěšnějších kusů. Gogolovy Hráče nastudoval v osmdesátých letech zakladatel divadla Ladislav Smoček a uváděli se téměř dekádu. I díky obsazení Josefa Abrháma, Jiřího Kodeta či Petra Nárožného.
„Pro mě jsou Gogolovi Hráči krásnou sondou do ruské duše a ruského uvažování, řešení vztahů, situací a neúcty k lidskému životu,“ říká Martin Finger, který se do falešné hry pouští v současné verzi. Spolu s Ondřejem Rychlým či Janem Hájkem.
Divadlo Alfa: Čáslavská – Tokio – 1964
Plzeňské Divadlo Alfa zve na fiktivní přímý přenos z letních olympijských her v roce 1964 v Tokiu, kde o medaile usiluje československá gymnastka Věra Čáslavská. Loutkové představení Čáslavská – Tokio – 1964 vzniklo ve spolupráci s tokijským divadlem PUK a už má za sebou japonskou premiéru. Do příběhu vstupuje také šampion japonské gymnastiky Jukio Endó, jehož s Čáslavskou pojilo celoživotní přátelství.
„Inscenace ukazuje, že lidskost a přátelství dokážou překonat všechny hranice. A že lidé, kteří mluví zcela jinými jazyky, se mohou navzájem dobře chápat. Vidíme to jak v obsahu představení, tak i na samotném procesu zkoušení,“ podotkl ředitel Alfy Jakub Hora.
Kromě zpola smyšleného příběhu z olympiády připomíná hra i osudy Čáslavské před a po protestu proti sovětské okupaci Československa. Na scéně se vystřídají různé typy loutek: od marionet, přes japonské styly kuruma ningyo a bunraku, až ke stínovému a objektovému divadlu.
Divadlo Bez zábradlí: Účet
Pražské Divadlo Bez zábradlí představilo v české premiéře komedii Účet. Příběh tří přátel napsal současný francouzský dramatik Michel Clément. Trojice mužů při pobytu na chalupě probírá dosavadní i budoucí život. Jedním z hlavních témat jsou ženy a mimo jiné také účet za večeři z předchozího dne. Vyrovnat je ale třeba, jak se ukáže, i účty v osobní rovině.
Hrdina, kterého hraje Jiří Hána, dbá na pravidla, nedaří se mu nicméně najít trvalý vztah. Jeho přítel v podání Adama Vaculy má naopak žen více – vedle manželky i občasné milenky. Trojici doplňuje ještě na první pohled zdrženlivý profesor, jehož si zahrál Martin Kubačák. „Jde o výborné představení pro muže, každý v hledišti se může s některou z postav identifikovat. A je i výborným představením pro ženy, protože ty mají vhled do testosteronového uvažování,“ míní o Účtu režisér Petr Svojtka.
Divadlo pod Palmovkou: Noc zlomených nehtů
V pražském Divadle pod Palmovkou si za první premiéru sezony zvolili Noc zlomených nehtů. Inscenaci uváděnou jako první český rapový muzikál napsal kritiky oceňovaný Tomáš Dianiška s Lenkou Veverkovou a Janem Hanzlíkem. Texty dodal Adam Svatoš alias Kato z rapových uskupení Chaozz a Prago Union. „Není to mainstreamový muzikál, jaký si diváci představí, spíš to máme punkový, i když tam hraje rapová muzika,“ upřesnil Dianiška.
Dvě dívky Anna a Dáša hledají spolubydlícího, ze zájemců si vyberou nenápadného kluka ze Zlína. Jejich nudný život se ale obrátí naruby, když v jeho batohu najdou kokain a podlehnou vidině rychle vydělaných peněz, které kvůli nedoplatku za elektřinu zoufale potřebují. „I když je to hodně přestřelené, tak v základu je to o dvou holkách, které spadly do problémů a musí z nich ven,“ podotýká herecká představitelka jedné z nich Kateřina Hrdinová. Divadelní hra vychází z audioseriálu Sněženky a gangsteři.
Cirk La Putyka: Hey, Earth!
Cirk La Putyka představil inscenaci Hey, Earth!, která se vymyká jeho běžnému repertoáru. Odehrává se v postapokalyptickém světě a čerpá inspiraci z literárních klasik, jako je Mechanický pomeranč, 1984 nebo Cesta. Vliv na dílo však měly třeba i sportovní zápasy.
Belgický režisér Thomas Steyaert bere diváky do světa záhadných předmětů, které ovlivňují mezilidské vztahy. „Už jako dítě mě zajímalo hraní si s objekty v prostoru. Jak se prostor změní, když pohneme nějakým předmětem – a také, jak se předměty stávají zprostředkovateli komunikace,“ vysvětlil tvůrce.
Komunikace je to neverbální. Performeři si předměty podávají, pohazují si s nimi, lezou na ně. Někdy vystupují o samotě, jindy ve vzájemném souladu. Každý úkon navazuje na ten předchozí, jakékoli zpoždění by ovlivnilo hladký průběh představení. Hey, Earth! nevypráví jasný příběh, každý si může najít vlastní význam. „Já si pod každou tou částí představuju nějakou každodenní situaci,“ poradil jeden z performerů Mirek Kosík.
Divadlo bratří Formanů: Ptačí sněm
Divadlo bratří Formanů připravilo po sedmi letech premiéru. Hra Ptačí sněm vznikla na motivy díla perského mystika Faríduddína Attára. Dříve se jím inspiroval pro svou oceňovanou knihu třeba česko-americký ilustrátor Petr Sís. Alegorický příběh pojednává o ptácích, kteří se vydali hledat svého krále, protože touží nalézt opravdový smysl všech věcí a vrátit světu pokoj a mír.
„Základ příběhu je duchovní cesta. Cesta k sobě. Cesta každého z nás, kdy se zbavuje zbytečností, které si s sebou životem vláčí,“ interpretuje perské podobenství scenárista inscenace Ivan Arsenjev.
Divadlo si pro inscenaci nechalo ve Francii vyrobit speciální stan o rozměrech 32 na 20 metrů a v představení využívá moderní audiovizuální techniku. Tradiční divadelní prostředky, jako jsou kostýmy, loutky, masky nebo scénografie, tak doplňuje velkoformátové promítání.
Po pražské premiéře a několika říjnových reprízách se soubor složený z umělců z celého světa s Ptačím sněmem vydá na celoroční turné po Francii a dalších evropských zemích. „Chtěl jsem žít náš sen, že budeme za lidmi jezdit, proto jsme to udělali tak, abychom to dokázali postavit, zbourat a odvézt,“ doplnil režisér Petr Forman.
