Díky Radostné zprávě korzují Lasica a Satinský i v komiksu

3 minuty
Lasica a Satinský jsou hrdiny komiksu
Zdroj: ČT24

Radostná zpráva se jmenuje druhá a zároveň poslední autorská hra, kterou stihli Milan Lasica a Július Satinský uvést před normalizačním zákazem. Stejně se jmenuje i komiks o dvojici komiků a jejich tvorbě v éře Divadla na Korze, která dodnes patří k vrcholům slovenského autorského divadla.

Kreslíř Ďuro Balogh přiznává, že při hledání grafické zkratky se neřídil jen skutečnou podobou hlavních hrdinou, ale i vzpomínkami. Nicméně například Júliovi Satinskému chybí typický knír, protože v době, kdy se umělecká dvojice dala dohromady, ho ještě nenosil.

Když přetvařovat se má smysl

Satinský s Lasicou se potkali na konci padesátých let na recitační soutěži Hviezdoslavův Kubín. V povědomí diváků se Lasica uchytil jako ten „vyšší a chytřejší“. Z dvojice vycházel jako ten klidnější, vždy nad věcí, naopak Satinský byl za spontánního, zemitého chlapíka. „Asi jsme se s Lasicou šťastně našli, jeden křupan-venkovan, který hraje blbého, to jsem já, a jeden solidní lord – Lasica,“ popsal rozdělení rolí Satinský.

Oba také studovali dramaturgii, společně „válčili“ ve Vojenském uměleckém souboru a později se stali dramaturgy Československé televize a herci bratislavského Divadla na Korze. „Nejkrásnější vzpomínky jsou z Divadle na Korze. To byl konec šedesátých let, to bylo krásné období,“ vzpomínal později Lasica.

Scéna v centru Bratislavy vznikla v době „zlatých šedesátých“, v atmosféře uvolnění, řadí se k malým scénám té doby, jako třeba Radošínské naivné divadlo taktéž v Bratislavě nebo liberecké Studio Ypsilon a o něco starší pražský Semafor. Podobně jako jmenované scény se Korzo stalo, i přes svou poměrně krátkou existenci, fenoménem. Nemalou zásluhou osobností, které v něm působily. Divadlem prošli kromě zmíněné dvojice také třeba Juraj Kukura, Marián Labuda, Martin Huba nebo Magda Vášáryová.

„Divadlo miluji. To je totiž jediné místo, kde přetvařování má jakž takž smysl,“ tvrdil Lasica na jedné z forbín Satinskému. Divadelníci na Korze se ale nepřetvařovali dostatečně, scéna byla v roce 1971 zavřena. Prý kvůli špatné ventilaci.

Neschopnost se rozpadnout

Stopku na Slovensku dostalo i duo L + S. Uklidili se na Moravu a do Čech. Hráli ve Večerním Brně, spolupracovali s krajanem, režisérem Jánem Roháčem, nebo humoristou Miroslavem Horníčkem. „Nerozpadají se jako dvojice, ale jako individua,“ glosoval Horníček Lasicovu poznámku, že v případě jeho tvůrčí dvojice se Satinským se nedá mluvit o schopnosti vydržet spolu, ale spíše o neschopnosti se rozpadnout.

Ještě v sedmdesátých letech se vrátili i do Bratislavy, angažmá našli na Nové scéně, ale nejprve v operetě. „Bylo to za neveselých okolností. Odevšad nás z politických důvodů vyhazovali, takže jsme přišli z nouze jako dva, které nemají kam dát. Vedení udělalo bohulibý skutek,“ upřesnil Lasica v roce 2006 v deníku SME.

Do souboru činohry se dostali až koncem sedmdesátých let, rok poté, co oba podepsali antichartu. „Měli jsme zákaz vystupování a někteří, jak už to bývá, nám chtěli pomoct. A našli se lidi na Slovkoncertě, kteří vymysleli, že bychom mohli jet do Prahy na tuto akci, jak nám řekli, organizovanou Karlem Gottem. Že by nám to snad pomohlo, když jsme byli už sedm nebo osm let v nemilosti. Fakt je ten, že potom nás vzali do televize, už koncem roku 1977 jsme vystupovali v televizním pořadu, který moderoval Menšík. Ale ta milost trvala dva tři roky a potom nám zase zakázali vystupovat,“ upřesnil Lasica v dokumentu Anticharta, mechanismus loajality.

Cosi je za dverami

Na sklonku sedmdesátých let si také popularitu získali kabaretem Ktosi je za dverami, na který pak po revoluci navázali pořadem Všetci sú za dverami. Společně se objevili i ve filmu, i když méně než na divadle – třeba jako celník a král v pohádce Tři veteráni (1983).

Z pořadu Ktosi je za dverami
Zdroj: ČT

Od začátku svého působení do revoluce podle Lasici dvojice „utržila“ na třicet různých divadelních vyhazovů. Po roce 1989 přešli do divadla Astorka Korzo '90, které se hlásí k tradici Divadla na Korze. Provozovali také vlastní Štúdio L+S (původně jen Štúdio S). Excelovali třeba v Kunderově hře Jakub a jeho pán.

Rozdělila je až smrt Júlia Satinského o Vánocích 2002. „Sice odešel navždy, ale neustále se vrací. Alespoň pro mě. Od té doby, co zemřel, se mi každý den vynoří vzpomínka, a já se i na ulici začnu nahlas smát,“ přiznal po odchodu svého uměleckého partnera Lasica. Jeho si smrt povolala letos v červenci.

Komiks nejsou jen superhrdinové

Komiks, který se vrací k éře Divadla na Korze, s ním ale autoři ještě stihli probrat. „Na prvním setkání byl rezervovaný. Přece jen: přijdou za vámi mladí lidé, kteří něco bloudí o komiksu. Když jsme se podruhé podrobně bavili tři hodiny, už jsem fakt věděl všechno, což ho, myslím si, potěšilo,“ popisuje setkání scenárista Peter Gärtner.

Práce na příběhu autorům zabrala tři roky. „Velmi by mě potěšilo, kdyby tato kniha ukázala, že komiks nejsou nějaké superhrdinské pohádky, ale že se tím dá vyprávět leccos,“ přeje si kreslíř Ďuro Balogh. Radostnou zprávu zatím předává jen ve slovenštině.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
před 2 hhodinami

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
před 5 hhodinami

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
před 8 hhodinami

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
včera v 17:05

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
včera v 10:40

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
včera v 07:00

„Vyčištění“ Postoloprt stálo život stovky Němců. Na vyšetření nebyl zájem, říká Padevět

Těsně po konci druhé světové války, na začátku června 1945, zavraždili českoslovenští vojáci v Postoloprtech minimálně 763 civilistů. Bez soudu byli postříleni a pohřbeni v masových hrobech německy mluvící obyvatelé. Ačkoliv byla dva roky poté zřízena vyšetřovací komise, odsouzen nikdo nebyl. K událostem se v nové knize vrací spisovatel Jiří Padevět.
28. 5. 2025
Načítání...