Festival česko-německo-židovské kultury Devět bran v letošním ročníku připomíná nepříliš známou kapitolu druhé světové války. Věnuje se osudům těch, kterým se před nacismem podařilo uprchnout do Šanghaje. Útočiště v Číně našlo ve 30. letech na 30 tisíc evropských Židů, z toho 450 z Československa.
Cestu do Číny umožnila uprchlíkům tehdejší bezvízová politika, Šanghaj byla za války jediný přístav, který utečence přijímal. Jedna cesta vedla přes Suezský průplav, druhá vlakem přes Transsibiřskou magistrálu. „Dostali pas, s nímž do Šanghaje přijeli jako českoslovenští občané, a protože v Šanghaji bylo mezinárodní území, mohli se tam usadit,“ upřesnil historik Jiří Kuděla.
Pasy, které záchranu umožnily, vydával čínský konzul ve Vídni. O příběhu neznámého čínského Schindlera vznikl nedávno v čínsko-české koprodukci seriál Poslední vízum, natáčel se mimo jiné v Praze.
Příchozí, obvykle z dobře situovaných rodin, vytvořili v Šanghaji největší válečnou diasporu českých Židů na světě. „Žili tam v podstatě spokojeně až do války Japonska s Amerikou. Hned druhý den po útoku na Pearl Harbor Japonci obsadili i mezinárodní území v Šanghaji a všechny je donutili přestěhovat se do jedné čtvrti, kterou můžeme nazývat i ghettem. Zde museli žít všichni evropští uprchlíci, kteří přišli po roce 1937 do Šanghaje, až do konce války,“ popisuje další osudy československých Židů Kuděla. Všem se podařilo přežít.
Poválečný paradox
Jejich příběhy pokračovaly i po skončení války. Většina z nich se chtěla vrátit, návrat ale zkomplikovaly takzvané Benešovy dekrety. „Řada Židů československého původu se v roce 1930 přihlásila jako Němci, protože mluvili německy, a to byl problém, protože Němci měli z Československa naopak odejít. Museli tedy dokazovat svoji bezúhonnost, byť byli Židé a uprchlíci, museli žádat o dobrozdání své domovské úřady a tak dále. To dlouho trvalo, mnoho lidí to znechutilo, takže se do Československa nevrátili,“ vysvětlil historik.
Méně známou část historie československých Židů připomene festival Devět bran na pražském nádraží Bubny přednáškou i filmovými projekcemi. Na nástupišti, odkud během druhé světové války odjely tisíce pražských Židů do koncentračních táborů, zastavil opět také Vlak Lustig. Popáté se stane dějištěm divadelního představení podle novely Arnošta Lustiga Modlitba za Kateřinu Horovitzovou. Mimochodem do Číny se chtěla vystěhovat i rodina tohoto spisovatele, bohužel se jí to ale nepodařilo.
Tématu se věnuje do poloviny září také výstava Trosečníky v Šanghaji: Ghetto Hongkew očima uprchlíků a objektivem Arthura Rothsteina v Židovském muzeu v Praze, které také poskytlo záběry do reportáže.
