Designér Jan Čapek na sebe upozornil už před deseti lety, kdy se spolužákem z VŠUP v Praze Kryštofem Nosálem navrhl pánskou lifestylovou pračku Washman v rámci Electrolux Design Laboratory. Slýcháte o něm v souvislosti s ergonomickým tvaroslovím lahví pro Karlovarské minerální vody a včera se stal při udílení Cen Czech Grand Design 2013 Designérem roku za set nafukovacích hraček Pes Bulík a Formule pro Fatra Napajedla.
Jaké byly milníky vaší designérské cesty?
Pračkou všechno začalo, byl to výrazný úspěch během školy. Za náš koncept pračky budoucnosti jsme získali s Kryštofem Nosálem 2. místo na světovém finále designérské soutěže Electroluxu v New Yorku. Potom moje první lahev pro Mattonku, navrhoval jsem externě polystyrénový obal pro jejich skleněnou lahev. Věc se realizovala, zadavatelům se líbila a kvůli ní mě potom oslovili. Dostal jsem na konci školy zakázku snů a dlouhodobou smlouvu. Ani jsem se nenadál a stal se expertem na PET lahve.
Zabýval jste se řešením dna lahve, což přineslo výraznou úsporu materiálu…
Na PET lahvích se mi líbí, že jsou jako architektura. Co působí dekorativně, má zároveň nosnou funkci. Oproti minulé lahvi, která byla vytvořena před mým návrhem, má současná lahev o dvacet procent materiálu méně, což představuje tuny plastu. V tomto případě jde ekologie ruku v ruce s ekonomikou. Čím méně plastu, tím lépe.
Když vyslovíme jména Fatra nebo Libuše Niklová, co se vám vybavuje?
Podílet se na znovuvzkříšení legendy je snem každého designéra. A Fatra je skutečná legenda. Libuše Niklová je v současnosti v podstatě nejznámější českou designérkou na světě. Tereza Bruthansová o ní napsala úžasnou monografii a výstava se dostala do prestižních galerií v New Yorku a Paříži.
Předobrazem bojového Psa Bulíka jste se zabýval už dříve…
Šlo také o projekt s Terezou Bruthansovou, pro francouzskou firmu Domeau a Péres. Houpací pes a pes na kolečkách. Doma toho psa máme, je náš miláček, stále nás fascinuje. Zajímalo mě udělat stejný námět znovu, v jiném materiálu, v jiném způsobu stylizace. Formule mě napadla na místě, při experimentech v továrně, zkrátka spontánní akce. Nebylo nic přesného, k čemu bych směřoval. Design auta začal jako inspirace starými formulemi, ale postupně se vyvíjel svojí cestou. A výsledkem je vlastně neexistující závoďák, do kterého jsem intuitivně přidával co nejzávodnější atributy.
A co další tvůrčí impulsy poslední doby?
Vždycky na sebe zvláštně navazují a jedna věc spouští další. Třeba díky nápojovým lahvím mě oslovily pivovary, pracoval jsem pro Radegast, Kozla, Gambrinus… Před rokem a půl jsem zaskakoval v porotě soutěže výrobce vypínačů ABB a oni si ze soutěžních věcí nevybrali a mně zadali jednu z mých největších realizací, novou sadu vypínačů zásuvek.
Pomýšlíte na osobní projekt?
Rád bych navrhl něco z nábytku. Mám spoustu věcí v šuplíku a rozjednaných. Snad něco z toho vyjde.
