Navzdory titulu nedávno skončeného komediálního seriálu nedošlo ke zkáze Dejvického divadla. Pražská scéna naopak přidala na repertoár další novinku: adaptaci hry Přízraky od Henrika Ibsena. Kostlivci ve skříni vypadávají na Kláru Melíškovou, Martina Myšičku a Vladimíra Polívku v hlavních rolích.
Kapitán a komoří Alving už dlouho nežije, ale jeho skutky stejně rodinu pronásledují. Nebožtíkova žena, která kvůli veřejnému mínění zůstala žít se zhýralým manželem a snášela jeho násilí, svou sílu ale objeví až jako vdova.
„Pro mě je paní Alvingová nejbližší postava, jakou jsem kdy hrála,“ přiznává Klára Melíšková. „Je to velmi moje téma: vztah k mužům, vztah k synovi, vztah k přízrakům, které si táhnete od dětství, nesete si je dvacet třicet let, a ony pak na vás čím dál víc tlačí a vy jste nuceni s nimi nějak začít pracovat.“
Ibsenovy Přízraky jsou podobenstvím o následcích špatných rozhodnutí, která sice v danou chvíli vypadají jako nutné kompromisy, ale draze se za ně platí. Uměle pěstovaná pověst spořádaného manželství se zbortí v předvečer desátého výročí Alvingova úmrtí. Co byl kapitán ve skutečnosti zač, se dozví i jeho syn Osvald, jehož matka poslala do ciziny, aby ho uchránila, on se jí ale odcizil.
Pravda o navenek ctihodném kapitánovi otřese i rodinným přítelem, pastorem Mandersem, který až dosud chránil rodinný status quo. „Pravda, i když bolestná, může být zdrojem míru a snad i radosti,“ zmiňuje představitel Manderse Martin Myšička, co podle něho hra divákovi sděluje.
„Mám za to, že Ibsen ji psal jako katarzní aristotelské dílo, které má lidi očišťovat,“ souhlasí režisér inscenace Jiří Pokorný. Očistou si diváci Dejvického divadla mohou s Přízraky procházet od 15. dubna.
